Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Dictionnaire étymologique latin. Deuxième édition by Michel Bréal; Anatole BaillyReview by: G. ŠuranListy filologické / Folia philologica, Roč. 16, Čís. 6 (1889), pp. 458-459Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23435499 .

Accessed: 16/06/2014 07:19

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.163 on Mon, 16 Jun 2014 07:19:54 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

458 Úvahy a zprávy.

421); závěrkou knihy jsou exkursy o prvotním kmenostupu parti

cipií na -nt- a o řeckých aspirovaných trvalých souhláskách.

Obsah knihy naznačiti jsme mohli jenom v nejhrubších rysech : každému, kdo obírá se historií kteréhokoliv z jazykův indo evropských, bude čerpati z ní poučení v celé řadě detailů, jichž zde nebylo lze ani z dálky se dotknouti, a jež pomocí důkladných

rejstříků lehko lze v obšírném spise nalézti. Výklady Sch.-ovy opírají se o materiál s velikou podrobností a pílí sebraný a srov

naný: tato bohatost materiálu, z něhož nelze bez porušení orga nického celku i vší spojitosti vytrhávati jednotlivých částí, jest také příčinou, že spis vymýká se posudku poněkud podrobnějšímu v mezích, v nichž zde bychom se ho vůbec mohli odvážiti. Ye

výkladech podrobných zajisté leccos narazí na odpor jiných

učenců, tím spíše, čím méně jsou posud názory a výsledky dnešních badatelů na poli jazykův indoevropských hotovy a vy

rovnány. Hlavní úkol spisu Sch.-ova tuším jest jím vykonán: mínění jeho o prvotní povaze středního plurálu jest jím učiněno

velice pravděpodobným. Důkaz naskrze nepochybný ovšem možný není: jdef tu o tvoření, sáhající do dob pradávných, jež prvotní své povahy pozbylo asi ještě před rozdělováním jazykových kmenův

indoevropských.

Jedním slovem, spis tento jest nejdůležitějším a nejlepším ze všeho, zač posud jazykozpyt má Sch.-ovi děkovati, a patří k nejdůležitějším jazykozpytným dílům novější doby.

Jos. Zubatý.

Dictionnaire étymologique latin par Michel Bréal et Anatole Bailly. Deuxième édition. Paris. Librairie Hachette et Cie. 1886. Cena 9 franků.

Slovník tento je třetím dílem vokabulářů, zvaných leçons de mots. Prvé dva díly určeny jsou pro žáky škol středních, díl

třetí, vydaný pod titulem nahoře označeným, jest hlavně určen

pro učitele středních škol a pro posluchače universitní.

Etymologie tu podané spočívají jednak na samostatném bádání

známých učenců, jednak na bádání německém, a jsou pravidlem spo lehlivé. Spisovatelé nepřestávají však na pouhém výčtu slov etymo

logicky příbuzných, nýbrž přidávají vždy výklad, uvádějíce i pravidla hláskoslovná a slovotvorná. Pravidla ta jsou však jednoduchá a krá tká a uvozují se jen u slov zvláště typických; jindy se k nim pouze odkazuje. Všude, kde možno, ukazuje se k prvotnímu významu slov,

ukazuje se, v jakém odboru rolnicko-řemeslnického života starých Ěímanů užívalo se slova a kterak se dostalo do jazyka obecného

ve významu přeneseném. Zvláštní píle je věnována také volbě

příkladů. Podáno jich sice méně počtem, ale tím důležitějších významem. Zvláště mnoho míst uvedených pochází z Vergilia, ježto

This content downloaded from 195.78.108.163 on Mon, 16 Jun 2014 07:19:54 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 459

Vergilius velice toho dbal, aby užíval slov latinských ve vlastním

a prvotním významu.

Leckdy bychom hledali slovo některé pod jiným, které je s ním příbuzno, ale spisovatelé sami už v předmluvě praví, že

varovali se spojovati pod jedním článkem slova příliš rozvětvená

a příbuznosti příliš vzdálené. Leckdy bychom si přáli výkladu obšírnějšího, jako u Saturnus, templům, exemplum, pecu, pecus

(-oris) a pecus (-udis) ; u catus čekali bychom, že uvedeno bude i jméno vlastní Cato (— chytrák). Se svého stanoviska přáli bychom si, aby se uváděla i slovanština tam, kde je to prospěšno. Někde srovnání slov není případné. Tak taurus nesouvisí s got.

stiur, ale s gall. tarbos. Ani v tom nesrovnáváme se s autory, že u slov, o jichž původu jsou mínění různá a nedosti pravdě

podobná, opomíjejí vůbec podati výklad. Neškodilo by, tuším, po dati různé ty výklady nebo hypothese a ponechati rozhodnutí

soudu čtenářstva.

Než to jsou maličkosti, které mizejí proti přednostem této knihy, jež stručností, jasností a přesností je svého druhu jediná.

Doporučujeme jí všem učitelům latiny, jsouce přesvědčeni, že, budou-li výsledků zde uložených užívati, osvěží studia klassická.

Potřebujeme jí tím spíše, že slovníky naše po stránce etymolo

gické jsou zastaralé.

Slova, která nejsou uvedena y pořadí abecedním slovníka

samého a u nichž by snad mohly vzniknouti pochybnosti, kde

jsou umíštěna, jsou sestavena v abecedový index latinský a řecký.

G. Šuran.

Herbartovy praktické ideje v Ciceronově spise de Officiis. Napsal prof. Jan Krt. Dvořák. Programm gymnasia

vysokomýtského na r. 1889.

Spisovatel předsevzal si přesvědčiti se, zdali v Ciceronově zmíněném spise ethické ideje Herbartovy, z nich odvozené pojmy povinnosti a cnosti, ba i sám základ ethické theorie, aesthetický soud, zakládající se na pouhých poměrech vůle, anticipando obsa

ženy jsou. Herbart totiž, aby theorii svoji přivedl v historickou souvislost s vývojem ethických názorů, na kterou svými princi

piemi nároků činiti nemůže, ukazoval mezi jiným i na Cicerona

jako předchůdce. Spis. vybrav z dotyčného spisu všechny citáty, které se mu důležité zdály, a přirovnav je k zásadám Herbartovým, dochází výsledku, jaký a priori jedině možný jest, že celý spis de officiis nepostačuje na dokázanou ani jediné z ideí, že se tam sice mnoho výroků nalézá, jež s Herbartovými vývody souhlasí, ale tu shodu že dlužno vysvětliti jinak. S tímto výsledkem, třeba že není nějak zvláštní a vzhledem k objemnosti pojednání trochu

nepatrný, jsme úplně spokojeni. Rovněž postup je přiměřený tomu, co si spis. vytknul úlohou. Avšak dovolíme si učiniti poznámku

This content downloaded from 195.78.108.163 on Mon, 16 Jun 2014 07:19:54 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions