Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Études sociales et juridiques sur l'antiquité grecque by G. GlotzReview by: O. JirániListy filologické / Folia philologica, Roč. 34, Čís. 2 (1907), pp. 130-131Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443140 .

Accessed: 15/06/2014 18:51

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.79.21 on Sun, 15 Jun 2014 18:51:12 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

130 Úvahy.

se staví tím, že uznává tu slovní hříčku, spočívající v dvojím

významu slov νγίη = posvěcený chléb a jméno bohyně a μοίρη = díl a rovněž jméno bohyně. Ó. Jiráni. .

G. Glotz: Études sociales et juridiques sur l'antiquité grecque. Paříž 1906, Hachette. Str. III a 303. Za 3 fr. 50 et.

V knize této shrnul spisovatel sedm starších přednášek· a pojednání svých, zabývajících se otázkami náboženského, práv ního i sociálního života řeckého. Nedostatek vnitřní jednoty, jež takové spojení různorodé látky vždy s sebou přináší, nahrazuje ve většině článků jednota methody, jež usiluje vystihnouti z in

stitucí v dobách historických, nám známých, útvary jejich v mi

nulosti. Vítaným pramenem jsou tu legendy, v nichž zračí se

jasně zvyky a názory generací minulých. Nutno býti ovšem velmi

opatrným při vyvozování závěrů z těchto pramenů. Ani spiso vateli, ač postupuje všude s náležitou kritikou, nezdařilo se, vy varovati se úplně nebezpečenství této methody. Jeví se to zvláště

v pojednání o ordáliích u Reků (str. 69—97), jež je zároveň nejjasnějším dokladem methody jeho. Z četných legend řeckých

usuzuje Glótz, že původně byly ordálie v Řecku všeobecně roz

šířeny, stopuje formy jejich v době historické, ale zachází roz

hodně daleko, spatřuje-li stopy ordálií, třebas v zmírněné formě, v losování úředníků a dokimasii.

Naproti tomu zdařilo se mu methodou touto dosíci cenného

výsledku v článku »La marine'et la cité de l'épopée a 1' histoire«

(str. 229—253). Podán tu přesvědčivý důkaz, že stopy zcela

obdobné' organisace námořní jako byly attické naukrarie, obje

vují se již u Hornera, zvláště v Odyssei, čímž potvrzeno mínění

Wolfg. Helbiga a jiných, že původ naukrarií je velmi starý.

Legendární tradice poskytla spisovateli východiště též pro

vylíčení a vysvětlení neblahého zvyku řeckého, odkládání dítek

(str. 187—227). Všeobecnějšího rázu jsou další dvě úvahy, z nichž prvá

věnována jest vlivu náboženství řeckého na právo trestní (str.

1—67). Právo řecké, jako každé jiné, kotví hluboko v ideách

náboženských. Uvolnění pevných svazků patriarchální rodiny

způsobilo však pozvolné odpoutávání práva z jeho náboženských

kořenů, jež dovršeno do té míry, že v positivním právu doby klassické zůstavilo jen skrovné zbytky, jevící se na př. ve vlivu

věštíren, v pověrách lidových a v doktrínách theologických.

V cenné úvaze druhé, nadepsané »L' étude de droit grec«

(str. 277—300), staví se spisovatel proti přeceňování práva řím

ského a dovozuje, že se stanoviska dějinného i sociologického náleží přednost právu řeckému, především právu athénskému.

Nejen vývoj jeho jest přímější a volnější než římského, jest také

moderním názorům bližší než chladné, v prastaré formule ná

This content downloaded from 62.122.79.21 on Sun, 15 Jun 2014 18:51:12 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 131

boženské a aristokratické spoutané právo římské. Osvobodilo in

dividuum, zrušivši pouta solidarity rodinné, při níž trpěl nevinný s vinným a odpoutalo se od tradic náboženských. I zaslouží,

aby zásady jeho staly se základem práva budoucnosti.

Zbývající dvě úvahy pojednávají o významu a různých for

mách přísahy a všeobecném jejím rozšíření v životě veřejném i soukromém a vyličují plasticky hry olympické a jejich orga nisaci. O. Jiráni.

Β. J.'Bonner: Evidence in Athenian courts. Chicago, University of Chicago Press, 1905. Str. 98. Za 75 ct.

Kniha, jež vytkla si za úkol pojednati o důkaze v soud

nictví athénském, mohla by se zdáti zbytečnou po Lipsiusově obnoveném vydání směrodatného a předmět do podrobností vy

čerpávajícího díla Meierova a Schoemannova »Der attische Pro

cess«. Spisovatel této monografie dovedl však dodati předmětu novosti a originality tím, že k vylíčení právních poměrů attických užil parallelních institucí a termínů práva anglického, které dle

jeho mínění vytvořilo nejdokonalejší a nejrozumnější systém soudního důkazu'. Tím opustil obvyklé stanovisko, jež vykládá

právo attické s hlediska práva římského. Proti methodě této

nelze nic namítati, ale nevím, zda prospělo se tím knize, která

přec obraci se i k takovým čtenářům, od nichž nelze požadovati znalosti práva anglického do té míry, jakou vyžaduje. Setrvání

při běsných pojmech, z práva římského přejatých, bylo by spisu,

jenž jinak dosahuje úkolu svého náležitě, jen prospělo. Probrány tu do podrobností a názorně vylíčeny všechny druhy důkazu na

soudech athénských přípustné, pojednáno o svědectvích, o pří sahách soudních atd.

Přirozeno, že spisovatel postupuje takřka krok za krokem

v stopách výše uvedeného díla základního. Ale nutno vytknouti, že ač většinou přejímá beze změny názory jeho, zachoval si

dosti často samostatnost, jež ho vede k opravě názorů dosavad

ních. Rozborem příslušných případů dovozuje na př. správně na

str. 79 n., že musíme i pro attický process uznati dobrozdání

odborných znalců v té podobě, jak je zná právo moderní, kdežto

Lipsius tvrdil, že znalci, pokud se jich vůbec užívalo, byli po kládáni za pouhé svědky. I jinde dospívá spisovatel rozborem

případů k přesnějšímu stanovení právních zřízení. Kdežto dosud

všeobecně se přijímalo mínění, že všechna svědectví musila býti

předkládána soudo. napsaná, ukazuje spisovatel na str. 46 n.,

že tvrzení to jest nesprávné, ježto před dobou Isaiovou není

u řečníků zmínky o tom zařízení, nýbrž že zavedení jeho spadá,

jak se zdá, teprve do doby Isaiovy. A rovněž správně dovozuje dále na str. 48 n., že nemáme svědectví pro to, že by důkazy

byly předkládány písemně již při předběžném vyšetřování (άνά 9*

This content downloaded from 62.122.79.21 on Sun, 15 Jun 2014 18:51:12 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions