Upload
review-by-o-jirani
View
214
Download
1
Embed Size (px)
Citation preview
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Pour mieux connaître Homère by M. BréalReview by: O. JirániListy filologické / Folia philologica, Roč. 34, Čís. 2 (1907), pp. 127-129Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443138 .
Accessed: 15/06/2014 21:25
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 193.105.154.127 on Sun, 15 Jun 2014 21:25:26 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy. 127
f
Úvahy. Μ· Bréal : Pour mieux connaítre Homěre. Paříž 1906,
Haehette. Str. VIII a 311. Za 3 fr. 50 ct.
Κ dlouhé řadě pokusů o rozptýlení temna, halícího vznik
básní homerských, přibývá knihoa Bréalovou nový, cenný pří
spěvek. Základní tendencí spisu jest snaha, přiblížiti obě básně
dobám historickým a zařaditi je na určitý stupeň řecké civili
sace, a to značně pokročilejší, než se pro ně obyčejně stanoví.
Nesprávné názory o otázce této pramení dle mínění spisovatelova hlavně ze dvou předsudků. Jsou to nejprve theorie o prosto národní epice, jež pokládaly poesii homerskou za spontánní výkvět
genia lidového. Stránce té nemusil ovšem spisovatel věnovati tolik místa; neboť pochybuji, že by kdo nyní vážně věřil, že Ilias a Odysseia jsou plody poesie lidové. Naproti tomu uznati
jest se spisovatelem, že správnému názoru na poesii homerskou
překáží často, že primitivnost mravů a zařízení, jež se v ní všude
jeví, byla pokládána za pravý obraz světa homerského, kdežto ve skutečnosti jest jen výsledkem konvence a působení zákona,
platného pro poesii řeckou vůbec, že každý druh řídí se svými vlastními normami. Básník epický byl zákonem tím nucen, aby svou látku archaisoval. Přirozeno však, že pod tímto umělým závojem primitivnosti prosvítá místy vlastní doba básníkova. A tak i poesie Homero va, ač se snaží zacho vati všude tento nu
cený ráz starobylosti, jeví oku bystrého pozorovatele rysy civi
lisace již valně pokročilé. Není tu na př. určité zmínky o písmu, ač bylo básníku jistě známo, nepřipomínají se tu sochy, malby, nemluví se o penězích, ač znalost toho můžeme z básní samých dokázati; boj z vozů válečných, známý básníku z reliefů assyr
ských neb egyptských, pokládá se za starý způsob boje řeckého. Pod tímto umělým zabarvením jeví však poesie tato stopy vy sokého stupně kulturního. Nehledě k velké dokonalosti jazykové, slohové a metrické1 jest tu tolik rysů, neshodujících se s líčenou
primitivnosti mravů, že básně ty byly, jak se zdá, skládány pro posluchačstvo aristokratické, mající zálibu v přepychu a krásných předmětech, liberální v ohledu náboženském a ovládané touhou
po slávě. Rysy ty ukazují dle mínění spisovatelova na civilisaci,
jež zkvetla v bohatých městech maloasijských vlivem kultury
lydské, doba pak, k níž vede nás dokonalost formální a zralost
myšlenková, není daleka od prvých filosofů iónských.
Svůj názor o vzniku básní homerských ukazuje spisovatel na Iliadě. Vývoj poesie homerské je dle něho těsně spjat s ve
řejnými slavnostmi, při nichž recitována byla; dál se ve třech
stupních vývojových.
This content downloaded from 193.105.154.127 on Sun, 15 Jun 2014 21:25:26 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
12S Úvahy.
Κ původnímu výtvoru, jejž tradice přičítá Homerovi, při
družily se přídavky, pocházející od básníků, vychovaných v tra
dicích homerských a sdružených v organisovanou korporaci, čímž
zachována byla jednota plánu, jazyka i metra. Básně ty byly
recitovány nadále při slavnostech, až nabyly v Athénách za
Peisistratovců pevného celku. Čekali bychom, že spisovatel na
značí blíže, které části Iliady pokládá za pozdější přídavky, avšak vyjímaje zpěv II., jejž probírá podrobněji (na str. 118 n.), vyslovuje pouze některá všeobecná kriteria, dle nichž lze tyto
pozdější části poznati. Takovým kriteriem jest mu na př. roz
dílné líčení scén bitevních. Kdežto v částech původních vyplňují rekové sami bojiště a bitva skládá se z řady osamocených
soubojů, stali se z nich v pozdějších přídavcích vůdcové, kteří
velí svému vojsku a táhnou v čele jeho do boje. Spisovatel měl však platnost kriteria toho i jiných vyzkoušet! na všech
příslušných částech a snažiti se o rozlišení částí těch v celé
básni; neboť jinak sotva přesvědčí o bezvýminečné platnosti
jejich. Mezi poslední přídavky a přenesení básně do Athén nelze
vkládati značnou mezeru časovou a celková jednotnost básně
nedovoluje též stanovití příliš dlouhou dobu pro pokračovatele
Homerovy. I dospívá Bréal. k závěru, že vznik Iliady klásti jest na počátek VII. stol. př. Kr. Tehdy byla v Malé Asii na vrcholu
slávy říše lydská. Odtud asi přenesl básník princip přísně mo
narchistický na svůj Olymp a feudální na společnost svých hrdin.
Než spisovatel postupuje ještě dále. Z výroků básníkových o králích a moci královské vyvozuje, že žil na dvoře lydském v době posledních králů lydských, Alyatta neb Kroisa.
Vedlo by příliš daleko, pokoušeti se o kritický rozbor spi
sovatelových názorů o problémech, u nichž více než jinde platí Herakleitovo: πάντα ρεΐ. Proto naznačím jen krátce své stanovisko.
Soudím, že methoda, jíž spisovatel užil, jest správná. Musíme
vskutku rozlišovati dvojí svět v poesii homerské, fiktivní a sku
tečný, tající se pod povrchem prvého, jehož správné vystižení
jedině nás může poučiti o době, kdy básně vznikaly. Také nelze,
jak myslím, nic podstatného namítati protizpůsobu, jímž si před
stavuje vznik Iliady; tu by bylo si jen přáti, aby spisovatel, jak jsem již výše naznačil, rozlišil přesněji pozdější přídavky od pů vodního jádra básně. Rozhodně však ukvapenou a subjektivní zdá se mi určitost, s jakou mluví spisovatel o věku a osobě
Homerově. Κ tak přesným údajům časovým a biografickým ne
máme práva a sotva kdy je míti budeme.
Κ této části všeobecné přidal spisovatel v druhé polovici
knihy část zvláštní, jíž v upomínku na dílo Buttmannovo dal
název Lexilogus. Vzdálen jsa úmyslu, vyčerpati svou látku úplně,
podává tu ve formě slovníku řadu poznámek o jednotlivých vý
This content downloaded from 193.105.154.127 on Sun, 15 Jun 2014 21:25:26 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy. 129
rázech homerských. Uloženo jest tu hojně nových pozorováni, ale nutno přiznati, že místy jest výklad spisovatelův nepřijatelný. Nemohu na př. souhlasiti s etymologií slova εορτή od άείρω; v prvé části slova ήρως nelze spatřovati touž složku jako v ήρι-γένεια,
ήρι-βαλής. Κεφαλή nelze uváděti v etymologickou souvislost
s κύμβη a τέκμαρ s τεύχω. O. Jircíni.
A. Vogliano: Ricerche sopra Tottavo mimiambo di Heroda (Ένύπνιον). —■ (Con un excursus IV. 93—95). Milán
1906, A. Cordani. Str. 56.
Předmětem spisku toho jest zajímavý, ale v mnohém ohledu
značně nejasný osmý mimiamb Herondův, nadepsaný Έννπνιον.
Báseň ta, v původním papyru Herondově jen z části zachovaná,
rozhojněna byla v posledních letech nově nalezenými zlomky, které usnadnily sice správnější pochopení celku, ale spolu přinesly
nové, nesnadné problémy jak v kritice textové, tak ve výkladu.
Spisovatel přihlíží k oběma těmto stránkám, a s pochvalou jest
vytknouti, že se snaží všude podati samostatný úsudek. To platí zvláště o druhé části pojednání, zabývající se výkladem básně; ale i v oddílu prvém, kde podán jest text mimiambu ve věrném
přepise i v úpravě moderní, pokouší se leckde o samostatné
vyplnění hojných mezer textových. Značně však vadí části té
přílišná nezřetelnost tisku, stupňující se místy až v nečitelnost.
Hlavni cenu pojednání spatřuji ve výkladu nesnadného
mimiambu onoho. Celkový smysl jest dosti jasný; Herondas líčí
tu v allegorieké formě snu postup své činnosti básnické a zápasy, které musil podstoupiti se školou, názorům jeho se protivící, jež
jest tu repraesentována pastýři. Na konci básně vystupuje zjevně,
nedbaje allegorie; hlásí se k Hipponaktovi jako svému před chůdci a předpovídá příští slávu svou. Tato jasnost mizí však,
přistoupíme-li k podrobnostem. Tu asi sotva kdy se docílí shody; neboť vedle značné porušenosti textu vadí velice, že nevíme, zda
a pokud mají všechny narážky básníkovy osobní ráz. Κ tomu
přistupuje, že známe život Herondův velmi nedokonale. Spisovatel
postupuje v kombinacích svých celkem střízlivě a leckde obhajuje
přesvědčivě své názory, zvláště proti Crusiusovi. Vhodně na př.
identifikuje starce, jenž tu proti básníkovi vystupuje, s Hippo
naktem, jinocha pak, jehož pomoci se dovolává, s Tbeokritem.
Vyvozuje-li však z příkrého vystoupení starcova proti básníku, že Herondas, prve než se přiklonil úplně k Hipponaktovi, prožil
periodu nejistoty, v níž následoval školu alexandrijskou (str. 43 n.), zdá se mi tvrzení to nedokázaným. Spíše jest správné, jak ostatně spisovatel sám na str. 37 vykládá, že básník byl již po vahou svou v příkrém odporu s duchem oné poesie.
V přidaném exkursu o nesnadném místu mimiambu IV
93 — 95 snaží se spisovatel odstraniti obtíže, jež výkladu v cestu
Listy filologické XXXIV, 1907. 9
This content downloaded from 193.105.154.127 on Sun, 15 Jun 2014 21:25:26 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions