View
217
Download
5
Category
Preview:
Citation preview
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Études sociales et juridiques sur l'antiquité grecque by G. GlotzReview by: O. JirániListy filologické / Folia philologica, Roč. 34, Čís. 2 (1907), pp. 130-131Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443140 .
Accessed: 15/06/2014 18:51
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 62.122.79.21 on Sun, 15 Jun 2014 18:51:12 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
130 Úvahy.
se staví tím, že uznává tu slovní hříčku, spočívající v dvojím
významu slov νγίη = posvěcený chléb a jméno bohyně a μοίρη = díl a rovněž jméno bohyně. Ó. Jiráni. .
G. Glotz: Études sociales et juridiques sur l'antiquité grecque. Paříž 1906, Hachette. Str. III a 303. Za 3 fr. 50 et.
V knize této shrnul spisovatel sedm starších přednášek· a pojednání svých, zabývajících se otázkami náboženského, práv ního i sociálního života řeckého. Nedostatek vnitřní jednoty, jež takové spojení různorodé látky vždy s sebou přináší, nahrazuje ve většině článků jednota methody, jež usiluje vystihnouti z in
stitucí v dobách historických, nám známých, útvary jejich v mi
nulosti. Vítaným pramenem jsou tu legendy, v nichž zračí se
jasně zvyky a názory generací minulých. Nutno býti ovšem velmi
opatrným při vyvozování závěrů z těchto pramenů. Ani spiso vateli, ač postupuje všude s náležitou kritikou, nezdařilo se, vy varovati se úplně nebezpečenství této methody. Jeví se to zvláště
v pojednání o ordáliích u Reků (str. 69—97), jež je zároveň nejjasnějším dokladem methody jeho. Z četných legend řeckých
usuzuje Glótz, že původně byly ordálie v Řecku všeobecně roz
šířeny, stopuje formy jejich v době historické, ale zachází roz
hodně daleko, spatřuje-li stopy ordálií, třebas v zmírněné formě, v losování úředníků a dokimasii.
Naproti tomu zdařilo se mu methodou touto dosíci cenného
výsledku v článku »La marine'et la cité de l'épopée a 1' histoire«
(str. 229—253). Podán tu přesvědčivý důkaz, že stopy zcela
obdobné' organisace námořní jako byly attické naukrarie, obje
vují se již u Hornera, zvláště v Odyssei, čímž potvrzeno mínění
Wolfg. Helbiga a jiných, že původ naukrarií je velmi starý.
Legendární tradice poskytla spisovateli východiště též pro
vylíčení a vysvětlení neblahého zvyku řeckého, odkládání dítek
(str. 187—227). Všeobecnějšího rázu jsou další dvě úvahy, z nichž prvá
věnována jest vlivu náboženství řeckého na právo trestní (str.
1—67). Právo řecké, jako každé jiné, kotví hluboko v ideách
náboženských. Uvolnění pevných svazků patriarchální rodiny
způsobilo však pozvolné odpoutávání práva z jeho náboženských
kořenů, jež dovršeno do té míry, že v positivním právu doby klassické zůstavilo jen skrovné zbytky, jevící se na př. ve vlivu
věštíren, v pověrách lidových a v doktrínách theologických.
V cenné úvaze druhé, nadepsané »L' étude de droit grec«
(str. 277—300), staví se spisovatel proti přeceňování práva řím
ského a dovozuje, že se stanoviska dějinného i sociologického náleží přednost právu řeckému, především právu athénskému.
Nejen vývoj jeho jest přímější a volnější než římského, jest také
moderním názorům bližší než chladné, v prastaré formule ná
This content downloaded from 62.122.79.21 on Sun, 15 Jun 2014 18:51:12 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy. 131
boženské a aristokratické spoutané právo římské. Osvobodilo in
dividuum, zrušivši pouta solidarity rodinné, při níž trpěl nevinný s vinným a odpoutalo se od tradic náboženských. I zaslouží,
aby zásady jeho staly se základem práva budoucnosti.
Zbývající dvě úvahy pojednávají o významu a různých for
mách přísahy a všeobecném jejím rozšíření v životě veřejném i soukromém a vyličují plasticky hry olympické a jejich orga nisaci. O. Jiráni.
Β. J.'Bonner: Evidence in Athenian courts. Chicago, University of Chicago Press, 1905. Str. 98. Za 75 ct.
Kniha, jež vytkla si za úkol pojednati o důkaze v soud
nictví athénském, mohla by se zdáti zbytečnou po Lipsiusově obnoveném vydání směrodatného a předmět do podrobností vy
čerpávajícího díla Meierova a Schoemannova »Der attische Pro
cess«. Spisovatel této monografie dovedl však dodati předmětu novosti a originality tím, že k vylíčení právních poměrů attických užil parallelních institucí a termínů práva anglického, které dle
jeho mínění vytvořilo nejdokonalejší a nejrozumnější systém soudního důkazu'. Tím opustil obvyklé stanovisko, jež vykládá
právo attické s hlediska práva římského. Proti methodě této
nelze nic namítati, ale nevím, zda prospělo se tím knize, která
přec obraci se i k takovým čtenářům, od nichž nelze požadovati znalosti práva anglického do té míry, jakou vyžaduje. Setrvání
při běsných pojmech, z práva římského přejatých, bylo by spisu,
jenž jinak dosahuje úkolu svého náležitě, jen prospělo. Probrány tu do podrobností a názorně vylíčeny všechny druhy důkazu na
soudech athénských přípustné, pojednáno o svědectvích, o pří sahách soudních atd.
Přirozeno, že spisovatel postupuje takřka krok za krokem
v stopách výše uvedeného díla základního. Ale nutno vytknouti, že ač většinou přejímá beze změny názory jeho, zachoval si
dosti často samostatnost, jež ho vede k opravě názorů dosavad
ních. Rozborem příslušných případů dovozuje na př. správně na
str. 79 n., že musíme i pro attický process uznati dobrozdání
odborných znalců v té podobě, jak je zná právo moderní, kdežto
Lipsius tvrdil, že znalci, pokud se jich vůbec užívalo, byli po kládáni za pouhé svědky. I jinde dospívá spisovatel rozborem
případů k přesnějšímu stanovení právních zřízení. Kdežto dosud
všeobecně se přijímalo mínění, že všechna svědectví musila býti
předkládána soudo. napsaná, ukazuje spisovatel na str. 46 n.,
že tvrzení to jest nesprávné, ježto před dobou Isaiovou není
u řečníků zmínky o tom zařízení, nýbrž že zavedení jeho spadá,
jak se zdá, teprve do doby Isaiovy. A rovněž správně dovozuje dále na str. 48 n., že nemáme svědectví pro to, že by důkazy
byly předkládány písemně již při předběžném vyšetřování (άνά 9*
This content downloaded from 62.122.79.21 on Sun, 15 Jun 2014 18:51:12 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Recommended