Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

La poésie latine by Frédéric PlessisReview by: O. JirániListy filologické / Folia philologica, Roč. 36, Čís. 6 (1909), p. 464Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23444697 .

Accessed: 16/06/2014 01:07

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.110 on Mon, 16 Jun 2014 01:07:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

464 Úvahy.

Frédéric Plessis: La poésie latine. V Paříži 1909. C. Klincksieck. XVI a 710 str. Za 12 fr.

Mohla by se zdáti zbytečnou kniha, jež po výborném díle

Ribbeckově ehce znovu líčiti dějiny poesie římské. Ale Plessis

sleduje jiné cíle a volí jinou methodu než badatel německý a

tím dodává své knize oprávněnosti. Nejde mu o stopování vývo

jové linie jednotlivých druhů literárních, při čemž prý poesie la

tinská jako pozdější přirozeně tratí na ceně před starší literaturou

řeckou, nýbrž chce oživiti a předvésti před nás především indivi

dualitu předních básníků římských a ukázati, že díla jejich, třebas často mají touž látku a vyjadřují tytéž ideje jako obdobná

díla řecká, mají svůj osobitý ráz a kolorit ryze římský a že tedy není správné běžné mínění, jmenovitě německými filology hlá

sané, že Římanům nedostávalo se schopnosti a nadání k poesii. A tak s nadšeným obdivem Francouze, jemuž literatura latinská

jeví se jako základ literatury vlastního národa, předvádí nám

Plessis v knize své dlouhou řadu básníků latinských od Livia

Andronika až k Rutiliu Namatianovi, studuje s vřelým pocho

pením osobnost a dílo jich a ukazuje, v čem spatřovati jest jejich

originalitu.

Nelze upříti, že spisovatel obhajuje thesi svou většinou

šťastně a přesvědčivě; místy ovšem zachází příliš daleko, chee-li

na př. vyvrátiti výtka monotonie a nedostatku mužnosti v Ovi

diových sbírkách Tristium a Ex Ponto (str. 455 n.), neb pře svědčiti nás o básnické ceně elegií, zachovaných pod jménem

Lygdamovým (str. 373 n.). Také zapomíná leckdy, že právě ně

mečtí badatelé to byli, kteří razili cestu správnému pochopení

originality v poesii římské. Jak záslužné dílo vykonal v té pří čině na př. Heinze pro poznání a pochopení epické techniky

Vergiliovy, a přec Plessis ani jednou se o něm nezmiňuje!

Postup spisovatelův jest přesně chronologický, a to i tam, kde přesná životní data básníkova jsou neznáma. Tím vzniká

leckdy nesrovnalost, že básníci sobě příbuzní a také věkem blízcí

jsou odloučeni od sebe, což zvláště v oddílu o době císařské ne

příjemně působí. Také v jednotlivostech možno leccos vytknouti. Uvádím na př., že na str. 220 a 258 přidržuje se spis. nesprávného názvu Catalecta. Chvatná stilisace nejspíše způsobila, že na str.

200 v pozn. 1. praví se, že máme 44 mimů Laberiových, kdežto

známe pouze názvy a zlomky z nich.

Kniha Plessiova nestojí po mém soudu na výši díla Rib

beckova o římské poesii, ale není zbytečnou vedle ní; podává rředmět v iiném osvětlení, ieví všude hlubokou znalost studo

váných básníků a jemný vkus. O. Jiráni.

This content downloaded from 185.2.32.110 on Mon, 16 Jun 2014 01:07:17 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions