Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Euripide et ses idées by Paul MasquerayReview by: O. JirániListy filologické / Folia philologica, Roč. 35, Čís. 3/4 (1908), pp. 281-282Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443327 .

Accessed: 14/06/2014 08:14

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.159 on Sat, 14 Jun 2014 08:14:39 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. •281

r

Úvahy.

Paul Masqueray: Euripide et ses idées. Paris, Librairie Hachetle & Cie., 1908. Str. X a 406. Za 10 fr.

Čím bližší jest Eurípides našemu myšlení a cítění než druzí

dva velcí tragikové řečtí, čím více nesou jeho výtvory pod rouškou

světa herojského pečeť věku, v němž se zrodily, tím lákavější

jeví se úkol, vytvořiti ze slov básníkových ucelený obraz jeho životního názoru. Úkol tento vytkl si též spisovatel knihy, o níž

pojednati chceme, a možno říci, že zdařil se mu ve značné míře.

Podrobnou analysou dramat básníkových vynesl na povrch množ

ství bystrých postřehů, jež -skvělé slovesné umění jeho dovedlo

spojití v poutavé celky, shrnující názory básníkovy o přerůzných otázkách a formách životních. Methoda, jíž jest nucen užívati,

skrývá ovšem nejedno úskalí. Nejnebezpečnější jest, že nelze vždy

přesně stanovití, pokud výroky básníkovy obsahují projev jeho vlastních názorů a pokud jsou přizpůsobeny povaze jednající

osoby. Spisovatel jest si vědom tohoto nebezpečenství a nutno

uznati, že nedal se svésti k závěrům příliš ukvapeným, ale přece nelze s ním vždy a všade souhlasiti; doklady budou patrny z bohatého obsahá, jejž nyní podám.

Prvá kapitola díla jest úvodem k vlastnímu thematu. Spiso vatel kreslí nejprve stručný obraz života a povahy Euripidovy a

podává přehled o jeho básnickém díle. Κ tomu druží se v kapi tole II. poznámky o dramatické technice a umění Euripidově. Pěkně vystiženy tu rysy, jež dodávají jeho poesii originálního

zbarvení, realismus v líčení, jehož nevyhnutelným následkem jsou časté anachronismy, melancholie, láska k přírodě, záliba v drobno

malbě, v subtilních myšlenkách, v hojném užívání všeobecných

pravd a kontradikcí a konečně pathetičnost v různých svých formách.

Euripidovu poměru k otázkám náboženským, tak význač nému pro životní názor jeho, věnoval spisovatel další dvě kapi

toly. V kap. III. ukazuje na význačných dramatech různé cesty,

jimiž bral se básník v polemice své proti mythologickým před stavám o bozích. Připomínám tu jen jeho stanovisko v Bakchách.

Tragoedie ta pokládána byla často za jakýsi manifest básníkova

návratu k staré víře, ale právem vyvrací spisovatel domněnku

tu. Dobře ukazuje, že v nerovném boji mezi bohem a člověkem,

jenž jest osou dramatu, jsou sympathie naše na straně Pentheově

a ty vzbuditi že bylo úmyslem básníkovým. Κ tomuto rozboru

více negativnímu přidává spisovatel v kap. IV. nástin positivních názorů jeho o božstvu. Přesvědčivě kreslí nám Euripidovu cestu

za pravdou, již úsilně hledal, ale nikdy nenašel Ani theorie filo

This content downloaded from 91.229.229.159 on Sat, 14 Jun 2014 08:14:39 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

282 Úvahy.

sofů ani idea spravedlnosti (δίκη), již tak vysoko staví v drama

tech svých, nedovedla ho trvale upokojiti.

Obraceje se od bohů k lidem, ukazuje Masqueray v kap. V.

na několika typických osobách, jak uchýlil se básník v kresbě

jejich povah od obvyklé tradice a jak nesou stopy doby, ve které

vznikly. Zvláště názorně jeví se to při Odysseovi, jenž v podání

Euripidově blíží se velmi demagogům typu Kleonova z konce

V. století.

Všeobecnějšího rázu jsou další odstavce. V kap. VI. podán

jest nástin názorů Euripidových o jednotlivých faších života lid

ského. V oddílu IV., jednajícím o smrti a životě posmrtném, bylo

by po mém soudu bývalo žádoucno, kdyby spisovatel se byl při klonil blíže k hlubokému rozboru, jejž o předmětu tom podal Rohde ve své Psyche II4, str. 257 n.

Kapitolu VII. věnoval spisovatel Euripidovu názoru o ženách, thematu v poslední době tak Casto probíranému. Ale tu právě

nevyhnul se nebezpečenství, o kterém jsme se zmínili výše. Soudí

totiž, že Eurípides byl vskutku nepřátelsky zaujat proti ženám, a vykládá to z duševní inferiority tehdejších žen, kteráž názor

takový až příliš ospravedlňovala. Úsudek ten však jest najisto

nespravedlivý (srv. úvahu K. Miillera: Ženská otázka v V. a IV.

stol. př. Kr. — L. fil. XXXII, 1905, str. 162). Zbývající dva odstavce vyplněny jsou úvahami o názorech,

jež měl Eurípides o různých vrstvách společnosti od králů až

k otrokům (kap. VIII.), jakož i o životě občanském a různých formách vládních, o jeho lásce k athénské vlasti a nenávisti

k válce (kap. IX.). Z jednotlivostí vytknouti jest tu nesprávnou,

jak myslím, domněnku, že postavou Filoktetovou a Oidipovou

(v Oid. Kol.) napodobil Sofokles známé figury zubožených králů

Euripidových (str. 330). Jestliže pak na str. 398 vyvozuje Mas

queray hlavně ze dvou výroků z nezachovaných tragoedií, že

Eurípides byl v jisté době náchylen ideám kosmopolitickým, jest to opětným důkazem, jak opatrným nutno býti v usuzování

o vlastním smýšlení básníkově z výroků jeho osob; neboť k do

mněnce spisovatelově neopravňují nás výroky ty nikterak.

O. Jiráni.

Harold L. Axtell: The deification of abstract ideas in Roman literatuře and inscriptions. Chicago, The University of Chicago Press, 1907. Str. 100. Za 75 ct.

Jakkoliv personifikované abstraktní pojmy tvoří význačnou

skupinu římských božstev, nedostalo se jim dosud souborného

vědeckého zpracování; neboť dissertace R. Engelharda: De perso nificationibus, quae in poesi atque arte Romanorum inveniuntur

z r. 1881, nevyhovuje přísnějším požadavkům. Práce Axtellova

odstraňuje nedostatek tento měrou velmi uspokojivou.

This content downloaded from 91.229.229.159 on Sat, 14 Jun 2014 08:14:39 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions