1

Journal of Valuation and Expertness

1/2016

JOURNAL OF VALUATION AND EXPERTNESS

editor-in-chief: Ing. Jiří Mácha

managing editor: Bc. Jakub Horák

chairman of the editorial board: doc. Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D.

Published by:

The Institute of Technology and Business in České Budějovice

School of Expertness and Valuation

Okružní 517/10

370 01 České Budějovice

Tel.: +420 380 070 218

e-mail: horak@mail.vstecb.cz

http://journals.vstecb.cz/publications/Journal-of-valuation-and-expertness

ISSN 2533-6258 (Online) Since 2016

Periodicity: Once a year Date of issue: December 2016

2

EDIČNÍ RADA/EDITORIAL BOARD

doc. Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D. – chairmanThe Institute of Technology and Business in České Budějovice

prof. Ing. Jan Váchal, CSc.The Institute of Technology and Business in České Budějovice

doc. Ing. Eva Vávrová, Ph.D.Mendel University of Brno

Ing. Ondrej Stopka, Ph.D.The Institute of Technology and Business in České Budějovice

Ing. Jarmila Straková, Ph.D.The Institute of Technology and Business in České Budějovice

Mgr. Zdeněk Caha, MBA, Ph.D.The Institute of Technology and Business in České Budějovice

Ing. Marek Vokoun, Ph.D.The Institute of Technology and Business in České Budějovice

Ing. Filip Petrách, Ph.D.University of South Bohemia in České Budějovice

3

Obsah/Content

ZNALCI A ZNALECKÉ ÚSTAVY V ČR 1

Pavel Rousek

PROCES OCEŇOVÁNÍ PODNIKU 7

Jaromír Vrbka

STANOVENÍ GORDONOVY RŮSTOVÉ KONSTANTY NA PŘÍKLADU KONKRÉTNÍHO PODNIKU 13

Marek Vochozka

APLIKACE NÁKLADOVĚ-VÝSTUPOVÝCH HODNOTÍCÍCH METOD VE VYSOKOŠKOLSKÉM CONTROLLINGU 33

Pavel Rousek

PRÁVO STAVBY PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU 49

Stanislav Bílek

4

EXPERTS AND EXPERTNESS INSTITUTE IN THE CZECH REPUBLIC

Pavel Rousek1

1 Institute of Technology and Business in České Budějovice

Abstract

With the creation of the School of Expertness and Valuation at VŠTE, it is necessary to establish what environment this body functions in, who its direct competitors are, how many experts and expert institutions are operating within the Czech Republic, in what structure and the like. Let us take a look at this issue in more detail.

Keywords: experts, branch, expertness institute, School of Expertness and Valuation at VŠTE

5

ZNALCI A ZNALECKÉ ÚSTAVY V ČR

Pavel Rousek1

1 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt

Se vznikem Ústavu znalectví a oceňování VŠTE je potřeba si položit otázku, v jakém prostředí se tento subjekt pohybuje, kdo jsou jeho přímí konkurenti, kolik v České republice působí znalců a znaleckých ústavů, v jaké struktuře a podobně. Pojďme se tedy podívat na tuto problematiku poněkud podrobněji.

Klíčová slova: Gordonův model, dividendová politika, oceňování akcií, tempo růstu, makro a mikro analýza, finanční analýza

Počty znalcůBradáč, Bradáč a Vémola (2016) uvádějí, že na počátku roku 2016 bylo v ČR evidováno

9380 soudních znalců. Při bližším zkoumání dat Ministerstva spravedlnosti (2016) je však potřeba konstatovat, že se jejich počty kontinuálně snižují a to tempem od 113 do 250 ročně, což relativně představuje roční úbytek od 1,1 % do 2,5 %. Mezi lety 2007 a 2016 se tedy jedná o celkový pokles 1612 znalců.

Proti tomuto trendu se staví například nově vzniklý Ústav znalectví a oceňování VŠTE. Ten má ve svých řadách 5 znalců, z nichž všichni získali oprávnění ke znalecké činnosti v posledním období, čímž rozšířili řady soudních znalců.

Struktura znalcůZměna struktury je patrná detailnějším zkoumáním znaleckých oborů a odvětví. Konkrétní

data poskytují tabulky v první příloze. Znaleckých témat, která personálně oslabují, je většina, ale najdou se i obory, které porovnáváno počtem znalců posilují. Největší procentuální výkyvy poměrně logicky vykazují personálně málo obsazené obory, kde má každá osoba vyšší váhu. Oborovým příkladem pro relativní pokles je papír a hutnictví, pro růst tabák a tiskařství.

6

Na zmiňovaném celkovém poklesu počtu znalců mají největší podíl obory ekonomika, stavebnictví, zdravotnictví a strojírenství. Jen částečnou kompenzaci k tomuto poklesu poskytují mírné nárůsty počtu znalců v oborech kriminalistika, kybernetika a sport.

Dochází tedy ke změně struktury celého odvětví. Restrukturalizace a reorganizace je z dlouhodobého pohledu procesem ozdravným, protože toto odvětví je velmi závislé na struktuře národního hospodářství, na čemž je závislá poptávka po znaleckých službách. Lze tedy předpokládat, že zmiňované sekundární změny ve struktuře znalců jsou vyvolané primárními změnami ve struktuře makroekonomického prostředí.

Pokles počtu se stejně jako u znalců projevuje také v segmentu znaleckých ústavů. Zmiňované platí jak pro ústavy specializované na znaleckou činnost, tak pro vědecké ústavy, vysoké školy a obdobné znalecké instituce.

Celorepublikově zastoupení mužů-znalců asi osminásobně převyšuje zastoupení žen-znalkyň. V tento genderovém ohledu je Ústav znalectví a oceňování VŠTE mírně vyrovnanější, protože v něm působí 4 znalci a 1 znalkyně.

Změnu struktury znaleckých ústavů v letech 2008-2016 můžeme vidět v tabulce č. 1.

Tabulka 1: Změna struktury znaleckých ústavů v letech 2008 až 2016

Druh ústavu

Počet ústavů

v roce 2008

Počet ústavů

v roce 2016

Absolutní

změna

Procentuální

změna

Ústavy specializované na znaleckou činnost

151 135 -16 -10,6 %

Vědecké ústavy, vysoké školy apod. 282 183 -99 -35,1 %

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti (2016)

Změnu struktury znalců a znaleckých ústavů v různých odvětvích znázorňuje příloha č. 1.

Podnět závěremÚstav znalectví a oceňování vstupuje jako nový subjekt do zavedeného oboru. Svým

zaměřením se snaží kompenzovat útlum znaleckých odvětví ekonomika (14% pokles počtu znalců), strojírenství (19% pokles počtu znalců) a doprava (14% pokles počtu znalců). Výhodou Ústavu znalectví a oceňování VŠTE je napojení na akademickou instituci, přičemž každý ze zmiňovaných oborů je na mateřské instituci zastoupen katedrou se stejným zaměřením.

ReferenceBRADÁČ, A., A. BRADÁČ a A. VÉMOLA, 2016. Znalecká činnost v ČR v roce 2016. In: ExFoS - Expert Forensic Science [e-mail]. Brno, 2016, s. 7 [accessed: 2016-04-06].

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI, 2016. Justice.cz - úvodní strana [online, e-mail]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti. [accessed: 2016-04-06]. Available at: http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx

7

PřílohyPříloha č. 1 – Změna struktury znalců a znaleckých ústavů v  letech 2007 (resp. 2008) až 2016

Tabulka 2: Změna struktury znalců ve znaleckých oborech (odvětvích) v letech 2007 až 2016

č. Obor (odvětví)

Počet znalců

v roce 2007

Počet znalců

v roce 2016

Absolutní

změna

Procentuální

změna

1 Bezpečnostní práce 135 117 -18 -13,3%

2 Čistota ovzduší 54 36 -18 -33,3%

3 Doprava 413 355 -58 -14,0%

Doprava silniční 359 308 -51 -14,2%

4 Drahé kovy a kameny 44 43 -1 -2,3%

5 Dřevo - zpracování 61 54 -7 -11,5%

6 Ekonomika celkem 7 361 6 326 -1035 -14,1%

Ceny a odhady "nemovitosti" 3 361 2 777 -584 -17,4%

Ceny a odhady "podniku" 120 276 +156 +130,0%

7 Elektronika 169 128 -41 -24,3%

8 Elektrotechnika 245 178 -67 -27,3%

9 Energetika 112 83 -29 -25,9%

10 Geodézie a kartografie 59 46 -13 -22,0%

11 Hutnictví 18 10 -8 -44,4%

12 Chemie 89 86 -3 -3,4%

13 Jaderná fyzika 1 1 0 0,0%

14 Keramika 6 4 -2 -33,3%

15 Kriminalistika 86 153 +67 +77,9%

16 Kybernetika 140 160 +20 +14,3%

17 Kůže a kožešiny 31 27 -4 -12,9%

18 Lesní hospodářství 250 203 -47 -18,8%

19 Meteorologie 4 4 0 0,0%

20 Obaly 3 2 -1 -33,3%

21 Ochrana přírody 176 184 +8 +4,5%

22 Paliva 13 10 -3 -23,1%

23 Papír 4 2 -2 -50,0%

24 Patenty a vynálezy 94 54 -40 -42,6%

8

25 Písmoznalectví 20 26 +6 +30,0%

26 Potravinářství 31 30 -1 -3,2%

27 Požární ochrana 76 69 -7 -9,2%

28 Právní vztahy k cizině 4 3 -1 -25,0%

29 Projektování 114 92 -22 -19,3%

30 Ropa - zpracování 1 1 0 0,0%

31 Sklo 6 5 -1 -16,7%

32 Služby 16 20 +4 +25,0%

33 Spoje 32 24 -8 -25,0%

34 Sport 38 52 +14 +36,8%

35 Stavebnictví 1 829 1 532 -297 -16,2%

36 Strojírenství 1 096 885 -211 -19,3%

37 Střelivo a výbušniny 63 61 -2 -3,2%

38 Školství a kultura 297 251 -46 -15,5%

39 Tabák 2 6 +4 +200,0%

40 Tarify dopravní 0 0 0 N/A

41 Technické obory 237 202 -35 -14,8%

42 Těžba 176 144 -32 -18,2%

43 Textilie 27 26 -1 -3,7%

44 Tiskařství 2 5 +3 +150,0%

45 Umělecká řemesla 41 36 -5 -12,2%

46 Vodní hospodářství 163 124 -39 -23,9%

47 Zařízení národní obrany a bezp.

3 4+1 +33,3%

48 Zdravotnictví 1 428 1 188 -240 -16,8%

Soudní lékařství 81 78 -3 -3,7%

49 Zemědělství 303 232 -71 -23,4%

50 Sociální vědy - politologie N/A 5 N/A N/A

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti (2016)

9

Kontaktní adresa autora:

Ing. Pavel Rousek, Ph.D., Ústav znalectví a oceňování, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic, e-mail: rousek@mail.vstecb.cz

10

PROCESS OF COMPANY VALUATION

Jaromír Vrbka1

1 Institute of Technology and Business in České Budějovice

Abstract

Every valuation of a business is an individual and very complex process conducted by a team consisting of experts from various professions, such as a builder, mechanical engineer, economist, marketing specialist, auditor etc. The aim of the valuation of the company is to determine its market values while taking into account various factors influencing not only the current, but more importantly the future economic situation of the company.

Keywords: company valuation, process, methods, analysis

11

PROCES OCEŇOVÁNÍ PODNIKU

Jaromír Vrbka1

1 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt

Každé oceňování podniku je individuálním a velmi složitým procesem, na kterém pracuje tým, složený z odborníků z různých profesí, jako například stavař, strojař, ekonom, marketingový specialista, auditor atd. Cílem oceňování podniku je stanovení jeho tržní hodnoty s přihlédnutím k mnoha různým faktorům působících na současnou, ale především na budoucí ekonomickou situaci podniku.

Klíčová slova: oceňování podniku, proces, metody, analýza

Důvody pro ocenění podnikuV České republice se začalo oceňovat zejména v období po revoluci v souvislosti

s transformací české ekonomiky a následnou privatizací většiny podniků. Tehdy znalec musel znát jako účetní hodnotu aktiv podniku tak i hodnotu tržní, která byla podstatná pro investory, vlastníky a věřitele. V současnosti aktuálnost oceňování podniku nijak neoslabuje především díky procesu koncentrace kapitálu, ve kterém dochází ke splývání a slučování podniků v důsledku adaptace podniků na měnící se podmínky rostoucí konkurence.

Oceňování se zabývá podnikem jako zbožím, které je určeno ke směně a jeho účelem je stanovení hodnoty. Musíme si, ale uvědomit, že různé návrhy jsou i různým zadáním pro znalce zabývajícím se oceňováním. Máme spousty druhů oceňování, které vycházejí z různých návrhů. Mezi tyto druhy můžeme zařadit například:

koupě nebo prodej podniku, splynutí nebo sloučení společností, poskytování úvěru, změna právní formy obchodní společnosti, uvádění společnosti na burzu, restrukturalizace podniku za účelem zvýšení jeho hodnoty, vklad podniku do nově zakládané obchodní společnosti,

12

rozhodování o možnostech sanace a likvidace, hodnocení reálné bornity podniku, náhrada za vyvlastnění, placení různých daní, pojištění podniku.

Cílem příspěvku je v krátkosti teoreticky popsat proces oceňování podniku a vytvořit jednoduché schéma tohoto procesu.

Postup před samotným oceněnímHlavním úkolem před začátkem ocenění je, že si musíme ujasnit, z jakého důvodu vlastně

celé ocenění provádíme, na to pak dále navazuje správně zvolená technika.

Před tím, než začneme oceňovat, by nám měla být známa situace podniku, a to jak finanční tak i jeho postavení na trhu. Tuto situaci zjišťujeme ze získaných dat. Jinak řečeno je potřeba v každém případě vytvořit finanční a strategickou analýzu, od které se bude následně odvíjet prognózování veličin nutných k cenění, zejména pak těch veličin, které vytváří hodnotu podniku. Postup je možné rozdělit do těchto fází:

sběr dat, strategická analýza, finanční analýza, rozdělení aktiv na provozně potřebné a nepotřebné, tvorba finančního plánu, výběr vhodných metod pro oceňování.

a) Sběr dat

Sběr dat je zcela zásadním procesem probíhajícím před začátkem oceňování. Jde vlastně o zajištění všech potřebných podkladů a informací. Nejedná se tedy jen o účetní výkazy, ale i o například základní data o podniku, ekonomická data, vymezení trhu či konkurence trhu.

b) Strategická analýza

Strategická analýza je analýza všech faktorů, které budou pravděpodobně vždy ovlivňovat budoucí chod podniku. Lze tuto strategie rozdělit do dvou skupit na to na analýzu vnějšího a vnitřního prostředí.

c) Finanční analýza

Finanční analýza je brána jako často používaný finanční nástroj, který se používá pro finanční řízení podniku. Tento nástroj je používaný k posouzení finančního zdraví a hospodaření daného podniku. Základem pro finanční analýzu jsou zpravidla běžně dostupné informace z finančních výkazů, které se posléze použijí k získání nových, na první pohled skrytých informací. Mezi ostatní zdroje informací lze zařadit výroční zprávy, informace od manažerů zkoumané společnosti, prospekty cenných papírů, burzovní zpravodajství apod.

13

d) Rozdělení aktiv na provozně potřebné a nepotřebné

Aktiva provozně potřebná označují ty aktiva, bez kterých se podnik neobejde, protože jsou nutná k hlavní ekonomické činnosti. Ostatní aktiva podnik užívá ke své vedlejší činnosti, a proto je lze označit jako aktiva provozně nepotřebná.

e) tvorba finančního plánu

Oceňovatel by se při sestavování finančního plánu měl opírat o dosud zjištěné informace o podniku a jeho fungování, nicméně nutná je také určitá konzultace a kooperace s vedením, které si většinou vytváří podnikové plány pravidelně pro různé časové intervaly. Rozsah kooperace pak již záleží na samotném oceňovateli a jeho úsudku.

Metody používané při oceňování podnikuV současné době mohou znalci využít mnoha různých metod, respektive modelů s velice

rozmanitými a detailními variantami. Jedním ze základních předpokladů správného ocenění podniku je vzít v úvahu především účel, pro který je podnik oceňován. Druhým a to velmi významným aspektem, který ovlivňuje výsledný výrok o hodnotě podniku, je, s jakými informacemi odhadce pracuje, do jaké míry je dokáže správně analyzovat a provést následnou syntézu dat, aby jím použité vstupní parametry do jednotlivých modelů dávaly předpoklad, že propočet bude co nejblíže reálné hodnotě. Kislingerová (2001) uvádí, že neexistuje „správná“ metoda pro oceňování. Odhadce si volí metodu ve vazbě na již zmíněný cíl ocenění a zpravidla zohledňuje i charakter aktiv, kterými podnik disponuje. Pro ověření správnosti závěrů jsou zpravidla používány dvě a více metod. Teprve analýzou výsledků jednotlivých metod, komparací s předpoklady, na nichž je ocenění založeno, lze dospět k formulaci jednoznačného závěru jak ve vztahu k použité metodě, tak i k výsledné hodnotě.

Tradiční metody oceňování podniku lze rozdělit do dvou základních skupin, které se dále člení na podskupiny a jednotlivé metody. Základní klasifikace rozděluje metody na skupinu metod, které můžeme označit jako metody fundamentálně analytické a metody orientované na kapitálový trh. Fundamentálně analytické postupy jsou založeny na detailní analýze podnikových informací, a to typu aktiva, pasiva, výnosy, náklady, příjmy a výdaje. K této skupině metod patří zejména metoda substituční hodnoty, výnosové metody a metody diskontu cash flow, v současné době sem můžeme zařadit i metodu přidané hodnoty. Druhá skupina je založena na práci s informacemi kapitálového trhu, kdy hodnota podniku je odvozována přímo z aktuálních tržních cen nebo od tržní kapitalizace srovnatelných transakcí podniků kotovaných na kapitálových trzích, případně srovnáním podle finanční struktury.

K určení tržní hodnoty podniku byla již vytvořena celá řada metod. Lze je rozdělit do čtyř základních skupin.

1. Metody založené na stavových veličinách (majetkové ocenění):

vlastní jmění (účetní hodnota na principu historických cen)

likvidační hodnota,

substanční hodnota.

2. Ocenění na základě analýzy výnosů:

metody založené na kapitalizaci zisku,

14

metody založené na diskontovaných peněžních tocích,

a. FCFF (free cash flow to the firm),

b. FCFE (free cash flow to the equity),

c. DDM (dividend discount model),

d. EVA (economic value added),

kombinované výnosové metody.

3. Ocenění na základě analýzy trhu (relativní oceňování):

přímé ocenění z dat kapitálového trhu,

ocenění na základě srovnatelných podniků,

ocenění na základě srovnatelných transakcí,

ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu.

4. Kombinované metody:

metoda vážené střední hodnoty,

metody průměrné hodnoty,

metoda uhrazení zvláštního zisku.

Základní postup při oceňování podnikuZákladní postup při oceňování podniku je znázorněn v následujícím schématu.

1. Vymezení zdaní práce

2. Vytvoření pracovního týmu

3. Plán práce

4. Sběr vnějších a vnitřních informací

5. Analýza dat

15

Finanční analýza (3-5 let)Strategická analýza (3-5 let)

Specifikace cíle ocenění a definice zadání

Tým: vedoucí týmu, zástupci poradenské firmy,

zástupci podniku

Závazné termíny prací ve vazbě na cíl a termín řešení

* Okolí podniku – mikro prostředí, makroprostředí* Podnik – minulost (3-5 let), současnost, budoucnost (3-5 let)

6. Výběr metod ve vazbě na cíl práce

7. Analýza ocenění

8. Syntéza výsledků

9. Závěr

ZávěrTento krátký příspěvek měl za cíl přiblížit základní proces při oceňování podniku. První

část řešila důvody pro oceňování a druhy oceňování. Další část příspěvku řešila postup před samotným oceňováním, tedy důležité kroky, které nesmí hodnotitel opomenout. Zásadním může být pro oceňování sběr dat, jakožto i strategická či finanční analýza. Uvedeny byly i metody používané pro oceňování podniku. Existuje jich pestrá řada. Výběr takové metody přitom může mít zásadní vliv na správné ohodnocení. Článek obsahuje také přehledné zobrazení postupu při oceňování podniku.

Celkově příspěvek teoreticky shrnuje základní aspekty oceňování podniku. Další výzkum v této oblasti může tuto oblast teoreticky dále prozkoumat, přičemž vhodná by byla i aplikace oceňování na konkrétním podniku.

ReferenceKISLINGEROVÁ, E., 2001. Oceňování podniku (2. přepracované a doplněné vydání). Nakladatelství C.H. Beck. ISBN 9788071795292.

Kontaktní adresa autora:

Ing. Jaromír Vrbka, Ústav znalectví a oceňování, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic, e-mail: vrbka@mail.vstecb.cz

16

Metodologická oprávněnost, syntéza proměnných, výběr modelů

Aplikace zvoleného metodického aparátu ve vazbě na účel ocenění

Analýza a syntéza výsledkůPříprava závěrečného výroku

Výrok o tržní hodnotě podniku k datu ocenění

DETERMINATION OF THE GORDON GROWTH CONSTANT ON EXAMPLE OF CONCRETE COMPANY

Marek Vochozka1

1 Institute of Technology and Business in České Budějovice

Abstract

The Gordon model implies that price change is influenced by the expected dividend, discount rate and growth rate of dividends. The model is widely applied due to its ability to predict future dividends and evaluate the appropriate level of stock prices. However, the Gordon growth model has several disadvantages, among which are the fact that it calculates with an expected dividend, expected growth rate and is limited solely to companies paying a dividend. The article further describes several models based on the Gordon model. These are the single-stage model, two-stage model, three-stage model, H-model and profit models. The Gordon model is, however, extremely sensitive to input data, especially the expected growth rate of dividends (predicted growth rate of the company), referred to as g. The application part of the article deals with specific cases of determining this parameter, which is a key aspect of the valuation, which significantly influences the final value of the company, i.e. even individual stocks. A detailed strategic, market and macroeconomic analysis of a model company is performed, as well a detailed internal analysis of the model company including the evaluation of company plans. Subsequently, options of determining the expected growth rate g are stated.

Keywords: Gordon model, dividend policy, share valuation, growth rate, macro and micro analysis, financial analysis

17

STANOVENÍ GORDONOVY RŮSTOVÉ KONSTANTY NA PŘÍKLADU KONKRÉTNÍHO PODNIKU

Marek Vochozka1

1 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt

Gordonův model znamená, že změna ceny je ovlivněna předpokládanou dividendou, diskontní sazbou a tempem růstu dividend. Pro schopnost modelu předvídat budoucí dividendy a posuzovat přiměřenou úroveň cen akcií je tento model široce aplikován. Gordonův růstový model má ovšem hned několik nevýhod, mezi které lze zařadit fakt, že počítá s očekávanou dividendou, s očekávanou mírou růstu a je omezen pouze na společnosti vyplácející dividendu. Článek dále popisuje několik modelů vycházejících z Gordonova modelu. Jedná se o jednostupňový model, dvoustupňový model, třístupňový model, H-model a ziskové modely. Gordonův model je ovšem extrémně citlivý na vstupní data, především pak na předpokládanou míru růstu dividend (předpokládané tempo růstu společnosti) označovanou jako g. Aplikační část článku se zabývá konkrétními případy stanovení tohoto parametru, který je klíčovým aspektem ocenění, jež významně ovlivňuje výslednou hodnotu společnosti, tj. i jednotlivých akcií. Je provedena detailní strategická, tržní a makroekonomická analýza modelové společnosti, ale i detailní interní analýza modelové společnosti včetně zhodnocení plánů firmy. Následně jsou uvedeny možnosti stanovení předpokládaného tempa růstu g.

Klíčová slova: Gordonův model, dividendová politika, oceňování akcií, tempo růstu, makro a mikro analýza, finanční analýza

ÚvodGordonův model navržený Gordonem (1962) uvádí, že změna ceny je ovlivněna

předpokládanou dividendou, diskontní sazbou a tempem růstu dividend. Totožný pohled mají i Menkveld a Yang (2009), kteří tvrdí, že matematické modely ukázaly velký vliv predikce dividendy, diskontní sazby a tempa růstu dividend na cenu akcií. Ve spojení se schopností

18

modelu předvídat budoucí dividendy a posuzovat přiměřené úrovně cen akcií, je model široce přijat a aplikován (Junttila a Korhonen, 2011). Ve skutečnosti však investory zajímá, do jakých typů zásob stojí za to investovat. To znamená, že mají zájem o určení toho, jaké faktory ovlivňují tři fixní proměnné Gordonova modelu a zároveň toho, jaká je úroveň důležitosti každého faktoru (Caspi, 2015). Gordonův model pouze vysvětluje tři významné faktory, které mají dopad na akcie, ale nejsou k dispozici podrobnější faktory (Lee, Tzeng, Guan et al., 2009). Aase (2008) tvrdí, že Gordonův růstový model patří mezi metody pro stanovení nákladů na vlastní kapitál – jinými jsou například model CAMP, model APT, stavebnicová metoda, analýza rizika, dividendový model atd.

Gordonův růstový model má hned několik nevýhod (Heaton a Lucas, 2000):

- počítá s očekávanou dividendou,- počítá s očekávanou mírou růstu,- je omezen pouze na společnosti vyplácející dividendu.

Je však třeba upozornit i na další rizika při výpočtu pomocí Gordonova modelu. Stejně jako ostatní DCF modely, je i tento model podle Musílka (2002) extrémně citlivý na vstupní data. Protože požadovaná výnosová míra musí být vyšší než veličina růstu dividend (protože jinak bychom získali ve jmenovateli záporné číslo), není model vhodný pro oceňování růstových akcií (Veselá, 2007). Zároveň předpokládáme konstantní míru růstu nebo poklesu dividend což je ve většině případů odtrženo od reality (Jennergren, 2013). Vzhledem k citlivosti na tyto hodnoty může mít i menší odchylka výrazný vliv na změnu vypočítané vnitřní hodnoty (Rejnuš, 2014).

V literatuře byly široce diskutovány oceňovací techniky. Vyvinuty byly následně různé modely. Literatura se velmi často zaměřuje na metodiku konzistentního ocenění, výhody a nevýhody různých metod a modelů nebo různých souborů předpokladů a jejich úskalí (Kiley, 2004). Při přezkoumávání společných oceňovacích modelů je jedním z nejzajímavějších zjištění dominující role konečné hodnoty s ohledem na celkovou hodnotu společnosti, kde se nejčastěji používá k určení hodnoty a trvalého příjmu konstantní růstový model (Peake, 2005). Campbell, Davis, Gallin et al. (2009) uvádí, že i s rozdílnou definicí příjmů lze konstantní růstový hodnotící model najít ve většině podnikových financí nebo hodnotících textových knihách a je používán prakticky po celém světě pro odhad konečné hodnoty firmy. Předchozí studie zabývající se cenou akcií byly většinou zaměřeny na zkoumání vztahu mezi cenami akcií a makroekonomickými faktory (Dayananda a Ko, 1996; Gargett, 1978; Homa a Jaffee, 1971; Mookerjee a Yu, 1997; Robichek a Cohn, 1974; Rada, 2008), mírou inflace (Chen, Roll, a Ross, 1986; Fama,1981; Gultekin, 1983; Lee, 1992; Ross, 1989) a úrokovou mírou (Cochrane, 1991; Dayananda a Ko, 1996; Domain, Gilster, a Louton, 1996; Nedovic a Devedzic, 2002; Quah a Srinivasan,1999; Spiro, 1990).

Cílem příspěvku je stanovit hodnotu akcií vydaných modelovou společností s důrazem na problematické stanovení předpokládaného tempa růstu – g.

Jednostupňový modelTento model pro nekonečnou dobu držby se těší velké popularitě mezi analytiky a to z toho

důvodu, že nabízí velice jednoduchou, rychlou a nikterak složitou metodu získáni vnitřní hodnoty (Foerster a Sapp, 2011).

19

Vzhledem k tomu, že se jedná o model jednostupňový, počítáme zde s hodnotou g, což je předpokládaná míra růstu dividend a v tomto modelu je to konstantní veličina (Junttila a Korhonen, 2011). Po sečtení nekonečné geometrické řady s konstantní hodnotou g získáme jednodušší podobu Gordonova modelu ve tvaru (Gordon, 1962):

IV =D1

k−g=

D0(1+g)k−g

(1)

Kde:

IV = vnitřní hodnota,D1 = očekávaná dividenda na konci prvního roku,D0 = běžná (současná) vyplácená dividenda,k = požadovaná výnosová míra z akcie,g = očekávaná míra růstu dividend.

Na obrázku č. 1 můžeme vidět jednoduchý graf základního Gordonova modelu.

Obrázek 1: Gordonův model stabilního růstu

Zdroj: vlastní zpracování

Gordonův růstový model předpokládá, že tok hotovosti (cash flow) poroste stabilním tempem. Pro výpočet se využívá taktéž lehce poupravený vzorec a uvedené sestavení vzorce (Gladiš, 2005, str. 54):

PV =CF 1k−g

(2)

CF 1=CF 0∗(1+g)1 (3)

k=( CF 1P0 )+g (4)

g=ROE∗B (5)

Kde:

PV = současná hodnota,

20

CF1 = tok hotovosti v příštím roce,P0 = hodnota kmenových akcií,ROE = rentabilita vlastního kapitálu,B = míra zadrženého zisku na celkovém dosaženém čistém zisku.

Za CF se dosazuje dividenda – při použití DDM (dividendový diskontní model) nebo volný tok hotovosti k vlastnímu kapitálu – při použití FCFF (volné peněžní toky firmy), případně volný tok hotovosti ke společnosti – taktéž při použití FCFF (Ruthenberg, Pearl a Landskroner, 2011).

Tento základní vzorec následně upravili Boudreaux a Long (1979). Tradiční akademický přístup k vyhodnocení firemního vlastního kapitálu je založen na metodě konstantní diskontní sazby (Brick, Chen, Hsieh et al., 2015). Hodnotu vlastního kapitálu můžeme nalézt přímo diskontováním dividend na akcii pomocí nákladů na vlastní kapitál, nebo více formálně (Boudreaux a Long, 1979):

P0=∑t=1

∞ d t

(1+k )t (6)

Kde:

dt = dividend per share at time t.

Boudreaux a Long (1979) demonstrují, že předpoklad konstantní diskontní sazby vyžaduje finanční strategii, takže úroveň dluhu je konstantní procentuální hodnota firmy.

Pro konečnou dobu držby je vzorec následující (Kislingerová, 2001):

IV =∑n=1

N D 0(1+g)n

(1+k )n +PN

(1+k )N (7)

Kde:

PN = očekávaná prodejní cena akcie,N = počet let držby akcie.

Gordonův růstový model je jednoduchý, avšak velmi citlivý na hodnotu r-g, zejména pak na hodnotu g (Agosto a Moretto, 2015). Je využitelný hlavně pro společnosti, které mají zavedenou stabilní dividendovou politiku a rostou pravidelným tempem a pomaleji, než tempo růstu celé ekonomiky (Nhleko a Musingwini, 2015). Podle Wonga a Chana (2004) je ve skutečnosti však růst toků hotovosti velmi proměnlivý, proto byly sestaveny další modely umožňující tuto proměnlivost zohlednit. Jedním z nich je Tří etapový model (Three stage discount model – 3SDM), který dělí budoucnost na tři etapy. V první roste společnost stabilním rychlým tempem. Druhá etapa je přechodná, během níž tempo růstu společnosti klesá z rychlého do dlouhodobě udržitelného tempa. Třetí etapa se pak vyznačuje dlouhodobým růstem společnosti maximálně tak rychle jako ekonomika (Gladiš, 2005, str. 54). Tento model je vhodný zejména pro společnosti rostoucí v současnosti nadměrným tempem (monopoly apod.), ale samozřejmě také pro společnosti stabilní a zavedené (Lee, Seslen a Wheaton, 2015). Dvou-etapový model pracuje jen s první a třetí etapou Tří etapového modelu a H model zase jen s druhou a třetí etapou. Jsou tak jen speciálními případy Tří etapového modelu (Stowe, 2002).

21

Dvoustupňový modelDvoustupňový dividendový diskontní model je založen na předpokladu, že očekávaná míra

růstu dividend bude v počáteční fázi nad, respektive pod průměrnou dlouhodobou mírou jejich růstu, avšak na konci této fáze se sníží, respektive zvýší a dále se již měnit nebude. Dvoustupňový dividendový model vypočítá vnitřní hodnoty pro nekonečnou dobu držby následovně (Nawalkha, Luca and Soto, 2011):

IV =∑t=1

T D 0(1+g1)t

(1+k )t +D0 (1+g1)T (1+g2)

(1+k )T (k−g2)(8)

Kde:

g1 = míra růstu dividend v první fázi,g2 = míra růstu dividend ve druhé (nekonečné) fázi,T = délka první faze.

Dvoustupňový dividendový model pro konečnou dobu držby (Nawalkha, Luca and Soto, 2011):

IV =∑t=1

T D 0(1+g1)t

(1+k )t + ∑n=T +1

T D 0 (1+g1 )T (1+g2)n−T

(1+k )n+

PN

(1+k )N (9)

Třístupňový modelTřístupňový diskontní dividendový model je charakteristický třemi vzájemně na sebe

navazujícími fázemi, které se liší mírou růstu dividend (viz obrázek č. 2). Třístupňový dividendový diskontní model vypočítá vnitřní hodnotu takto (Shannon, Grabowski and Brealey, 2014):

IV 0=∑t=1

T D0(1+g1)t

(1+k )t + ∑m=T +1

M D0(1+g1)t (1+g2)

m−T

(1+k )m +D0 (1+g1 )T (1+g2 )M−T(1+g3)

(1+k )M (k−g3)(10)

Kde:

g3 = normální, průměrná míra růstu dividend ve třetí fázi,M-T = délka druhé, přechodné fáze,M = časové období od současnosti do konce druhé fáze.

22

Obrázek 2: Dvou a tří stupňový model

Zdroj: vlastní zpracování

H-modelH-model vytvořili R. J. Fuller a C. Hsia a je odvozen od dvoustupňového lineárního

modelu. Na počátku sledovaného období počítá podle Rejnuše (2014, str. 257) s existencí tzv. specifických růstových faktorů ohodnocované společnosti (např. nová technická řešení, patenty, aj.). Tvar rovnice je (Veselá, 2007):

IV 0=D0(1+gn)

k−gn+

D0∗H∗(ga−gn)k−gn

(11)

Kde:

ga = nadprůměrná míra růstu dividend uvažovaná na počátku doby držby akcie,gn = normální míra růstu dividend uvažovaná po nekonečně dlouhé období,H = (T+M)/2 – tedy: (časové období od současnosti do konce první fáze + časové období

od současnosti do konce druhé fáze) / 2.

Z dvoustupňových a třístupňových modelů je odvozena, kromě H-modelu, i celá řada jejich dalších modifikací, kterých může existovat prakticky neomezený počet.

Ziskové modelyZ Gordonova modelu vychází také některé ziskové modely, pro které je základem ukazatel

P/E, kdy P představuje aktuální tržní cenu akcie a E poslední zveřejněný zisk společnosti připadající na jednu akcii. Základní metoda stanovení ukazatele P/E vychází právě z Gordonova dividendového diskontního modelu a má tvar (Nezlobin, Rajan a Reichelstein, 2016):

23

PE1

=

D1

E1

k−g(12)

Kde:

D1/E1 = očekávaná výše dividendového výplatního poměru.

Vnitřní hodnota akcie je poté vypočtena pomocí vzorce (Jain a Rosett, 2006):

IV =E1∗P

EN(13)

Kde:

E1 = očekávaný zisk na akcii v příštím roce,P/EN = normální P/E.

Dalším výpočtem vycházejícím z Gordonovy růstové konstanty je ukazatel modelu tržeb P/S, tedy kurz/tržby (price to sales ratio). Výpočet vypadá následovně:

P0

S0=

M∗PR∗(1+g)k−g (14)

Kde:

S0 = poslední zveřejněná tržba společnosti na akcii,M = zisková marže,PR = dividendový výplatní poměr.

MetodologieV rešeršní části bylo uvedeno, že při výpočtu Gordonova modelu je třeba upozornit na

některá rizika. Stejně jako ostatní DCF modely, i tento je extrémně citlivý na vstupní data, především pak na předpokládanou míru růstu dividend (předpokládané tempo růstu společnosti) označovanou jako g. Aplikační část práce se zabývá konkrétními případy stanovení tohoto parametru. Určení této hodnoty je ovšem velmi složitý proces. Stanovení správného tempa růstu je ale přitom klíčovým aspektem ocenění, které významně ovlivňuje výslednou hodnotu společnosti, tj. i jednotlivých akcií.

Aplikační část je vypracována za účelem stanovení hodnoty akcií emitovaných společností, kterou budeme označovat jako Alfa, a. s., v rámci doložení přiměřenosti výše protiplnění pro menšinové akcionáře této společnosti. Společnost Alfa, a. s. působí v plynárenském odvětví. Důvodem provádění původního ocenění je soudní spor o výši přiměřeného protiplnění v případě výkupu účastnických cenných papírů.

Pro stanovení hodnoty akcií jsou použity veřejné informace a dokumentace získaná od společnosti Alfa, a. s. Jedná se například o následující materiály: výpis z obchodního rejstříku, výroční zpráva společnosti za několik předcházejících let, auditovaná účetní závěrka taktéž za několik posledních let, měsíční stavy rozvahových položek, měsíční toky výsledkových položek, střednědobý strategický plán, business plán společnosti, analýza vnějších a vnitřních faktorů, informace od managementu společnosti a další zákony, vyhlášky apod. vztahující se k oboru podnikání. Je provedeno několik analýz – strategická analýza, detailní

24

makroekonomická analýza, analýza odvětví, mikroekonomická analýza a analýza střednědobého plánu společnosti. Ocenění akcií bude provedeno pomocí volného cash flow pro firmu, vážených průměrných nákladů kapitálu a pokračující hodnoty.

Identifikace společnosti:

Název firmy: Alfa, a. s. Právní forma: akciová společnost Datum zápisu: 1. ledna 1995, společnost založena na dobu neurčitou Základní kapitál: 1 031 131 000 Kč Akcie: 350 586 ks kmenových akcií na jméno ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč

v zaknihované podobě, nejsou veřejně obchodovatelné 680 545 ks kmenových akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč

v zaknihované podobě, jsou obchodovatelné na veřejných trzích Předmět podnikání: montáž, opravy a revize vyhrazených plynových zařízení,

projektování elektrických zařízení, pronájem průmyslového zboží, pronájem motorových vozidel a stavebních mechanizmů, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, investorsko-inženýrská činnost ve stavebnictví, projektová činnost ve výstavbě, distribuce plynu atd.

VýsledkyVe všech možných postupech je základem pro výpočet detailní znalost vnitřního i vnějšího

prostředí společnosti. Určení hodnoty společnosti, respektive stanovení hodnoty emitovaných akcií, je založeno na strategické analýze, v rámci které jsou získány a vyhodnoceny informace charakterizující podnikatelské prostředí, v němž se oceňovaný subjekt pohybuje. Tyto údaje, sloužící k posouzení atraktivity příslušného trhu a k hodnocení příležitostí a rizik, přispívají v konečné fázi ke stanovení celkového výnosového potenciálu společnosti. Dalším důležitým krokem je vytvoření detailní makroekonomické analýzy, která obsahuje historický vývoj hlavních makroekonomických indikátorů české ekonomiky a jejich předpokládaný vývoj v dalším období. Mezi ně patří především hrubý domácí produkt (HDP), spotřeba domácností, hrubá tvorba fixního kapitálu, podíl vývozu a dovozu zboží a služeb na HDP, vývoj spotřebitelských cen, ekonomický výkon a nezaměstnanost, průměrná makroekonomická reálná mzda apod. Zkrácený příklad makroekonomické analýzy je uveden v tabulce č. 1.

Tabulka 3: Příklad makroekonomické analýzy

Indikátor (v %) 2014 2015 2016 2017skutečnost predikce

Hrubý domácí produkt 2,0 4,2 2,5 2,6Spotřeba domácností 1,5 2,8 3,1 2,7Hrubá tvorba fixního kapitálu 2,0 7,3 0,6 3,0Průměrná míra inflace 0,4 0,3 0,6 1,4Míra nezaměstnanosti 6,1 5,1 4,4 4,3Deflátor HDP 2,5 0,7 1,0 1,3Objem mezd a platů 1,9 4,0 4,5 4,6

Zdroj: Makroekonomická předpověď – duben 2016 (2016)

25

Nesmí chybět také detailní analýza odvětví, tedy analýza energetického, respektive plynárenského, hospodářství v ČR. Obrázek č. 1 nám například přináší pohled na vývoj dodávek plynu za roky 1999 až 2013.

Obrázek 1: Vývoj dodávek plynu v ČR

Zdroj: Energostat (2015)

Neopomenutelnou součástí výpočtu je pak mikroekonomická analýza – analýza společnosti. Ta řeší podnikatelskou činnost, zaměstnance, zpracovává finanční analýzu pro každý rok a dále pak také SWOT analýzu. Způsob kalkulace poměrových ukazatelů finanční analýzy je uveden v tabulce č. 2.

Tabulka 4: Kalkulace poměrových ukazatelů finanční analýzy

Ukazatel Způsob výpočtu

Celková zadluženost (věřitelské riziko) Cizí kapitál / Celková pasiva

Poměr ČPK k aktivům(Oběžná aktiva – Krátkodobé závazky – Běžné krátkodobé úvěry – Krátkodobé finanční výpomoci) / Celková aktiva

Krytí SA dlouhodobým kapitálem(Vlastní kapitál + Rezervy + Dlouhodobé závazky + Bankovní úvěry dlouhodobé) / Stálá aktiva

Úrokové krytí(Výsledek hospodaření před zdaněním + Nákladové úroky + Odpisy) / Nákladové úroky

Okamžitá likvidita (I. stupně)Finanční majetek / (Krátkodobé závazky + Běžné bankovní úvěry + Krátkodobé finanční výpomoci)

Pohotová likvidita (II. stupně)(Finanční majetek + Krátkodobé pohledávky) / (Krátkodobé závazky + Běžné krátkodobé úvěry + Krátkodobé fin. výpomoci)

26

Běžná likvidita (III. Stupně)Oběžná aktiva (bez dl. Pohledávek) / (Krátkodobé závazky + Běžné krátkodobé úvěry + Krátkodobé fin. výpomoci)

Doba obratu zásob(365*Průměrný stav zásob) / (Tržby za prodej zboží + Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb)

Doba inkasa pohledávek z obchodního styku(365*Průměrný stav krátkodobých pohl. z obch. styku) / (Tržby za prodej zboží + Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb)

Doba splatnosti krátkodobých závazků z obch. styku(365*Průměrný stav krátkodobých záv. z obch. styku) / (Náklady na prodané zboží + Výkonová spotřeba)

Rentabilita celkového kapitálu(Výsledek hospodaření před zdaněním + Úroky) / Průměrná celková aktiva

Rentabilita vlastního kapitálu(Účetní výsledek hospodaření / Průměrný vlastní kapitál)

Rentabilita tržeb(Účetní výsledek hospodaření / (Tržby z prodeje zboží + Tržby z prodeje výrobků a služeb)

Zdroj: vlastní zpracování

Dalším důležitým podkladem pro stanovení hodnoty akcií společnosti Alfa, a. s. je analýza střednědobého plánu společnosti. Až následně je možné začít se samotným oceňováním akcií. Pro určení odhadu hodnoty se využívají výnosové metody, metody tržní komparace a majetkové metody. S ohledem na účel a předmět ocenění, charakter podnikatelské činnosti, dostupné informace a provedená analytická šetření tržního a podnikového potenciálu, je vhodné použít metodu diskontovaných peněžních toků (DCF). Základním použitým vzorcem je FCFF (Free Cash Flow to Firm):

FCFF=KPVH∗(1−t )+O−I−∆ČPK (15)

Kde:

FCFF = volný peněžní tok určený k rozdělení mezi akcionáře a věřitele,KPVH = korigovaný provozní výsledek hospodaření,t = koeficient daňové sazby,O = odpisy,I = investice,Δ ČPK= změna pracovního kapitálu.

V závislosti na FCFF lze následně přistoupit ke stanovení diskontní míry, která převede volné peněžní toky na současnou hodnotu. Pro model DCF entity je aplikována diskontní míra na úrovni průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC). Výsledná hodnota WACC odráží tržní hodnoty kapitálu. Obecný vzorek odpovídá následujícímu vztahu:

WACC=(1−t )∗nck∗CK

K+

nvk∗VKK (16)

Kde:

27

t = sazba daně z příjmu,nck = náklady na cizí kapitál,CK = tržní hodnota cizího kapitálu vloženého do podniku,nvk = náklady na vlastní kapitál při dané úrovni zadlužení,VK = tržní hodnota vlastního kapitálu,K = celková hodnota investovaného kapitálu v tržních hodnotách.

Výpočet hodnoty podniku metodou DCF vychází primárně z managementem sestaveného finančního plánu na střednědobé období. Na základě šetření má být sestavený plán realistický a použitelný při prognóze dílčích položek majetku, závazků, nákladů a výnosů.

Pro výpočet pokračující hodnoty je použit vzorec založený na faktorech tvorby hodnoty:

pokračující hodnota=KPVHT +1∗(1− g

rI)

iK−g(17)

Kde:

KPVHT+1 = korigovaný provozní výsledek hospodaření po upravených daních v prvnímroce po uplynutí období prognózy (KPVHT +1=KPVHT∗(1+g)),

g = tempo růstu provozního výsledku hospodaření po upravených daních,rI = rentabilita čistých investic počítaná z přírůstkového zisku,iK = diskontní míra (WACC).

Dosud jsme řešili, jakým způsobem se dostat k finálnímu ocenění akcií společnosti. Zde ale nastává již zmíněný problém s určením výše parametru g, tedy tempa růstu.

Tempo růstu g pak může být stanoveno ve výši 1 % jako přiměřený odhad, přičemž tato výše je zdůvodněna makroekonomickou analýzou a historickým vývojem parametru g v období plánu, které bylo 3,3 %. Očekává se snížení tohoto parametru po první fázi ocenění (tedy po období, na které je sestaven plán). Důvodem očekávaného zpomalení je liberalizace trhu, která může vést ke snížení cen s danou komoditou.

V závěrečném kroku je již spočítána částka připadající na jednu akcii jako poměrná část vycházející z tržní hodnoty vlastního kapitálu (VK=4.505 mil. Kč) a počtu akcií. Tržní cena akcie společnosti Alfa, a. s. založená na metodě DCF je tedy 4.368,57 Kč/akcii, zaokrouhleně 4.369 Kč/akcii.

Další možný výpočet konstanty g vychází také z dosavadního tempa růstu 3,3 %, avšak hledá, jaká nejnižší hodnota je možná, aby byl zachován tzv. princip going concern (společnost bude mít i nadále shodný předmět činnosti a bude pokračovat ve stávajícím známém nejlepším možném využití svého majetku). Touto hodnotou může být například inflace. Důvodem je skutečnost, že většina nebo alespoň část nákladů společnosti se bude v dlouhém období zdražovat alespoň o úroveň inflace (např. mzdové náklady). Pokud podnik nebude schopen tržby navyšovat o obdobnou úroveň, tak bude neustále klesat rozdíl mezi příjmy a výdaji a tím bude docházet k postupnému snížen výsledku hospodaření, který se může dostat i do záporných čísel. Jelikož se neočekává zásadnější rozvoj odvětví ani zvýšení tržního podílu společnosti a převažují tak ohrožení nad příležitostmi, lze pak stanovit hodnotu g na spodní limitní hranici pro předpoklad going concern, tedy ve výši předpokládané inflace 2,9 %. Přiměřené plnění pak odpovídá částce 6.778,58 Kč/akcii, zaokrouhleně 6.779 K4/akcii.

28

ZávěrNa základě výše uvedených výsledků lze konstatovat, že ocenění podniku, potažmo jeho

akcií, je poměrně náročný a zdlouhavý proces. Zejména pak stanovení tempa růstu g je velmi složitým procesem. Určení správného tempa růstu je však klíčovým aspektem ocenění, které významně ovlivňuje výslednou hodnotu společnosti, tj. i jednotlivých akcií. Základem pro nastavení parametru g je detailní strategická, tržní a makroekonomická analýza, ale i detailní analýza společnosti včetně zhodnocení plánů společnosti. Tempo růstu lze následně sestavit několika způsoby, přičemž vhodnost jejich použití závisí na autorovi daného ocenění. Nelze s jistotou říci, který postup je nejlepší a nejpřesnější. Většina způsobů výpočtu je možná a potenciálně aplikovatelná.

Příspěvek teoreticky popsal Gordonův růstový model, jeho použití a zabýval se také náročným procesem určení míry růstu. Po provedení různých analýz byla stanovena hodnota akcií vydávaných modelovou společností Alfa. Na základě výše zmíněných faktorů lze tvrdit, že cíl článku byl splněn.

ReferenceAASE, K. K., 2008. On the Consistency of the Lucas Pricing Formula. Mathematical Finance

[Online]. 18(2), 293-303. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1467-9965. Available at: http://doi.org/10.1111/j.1467-9965.2007.00333.x

AGOSTO, A. a E. MORETTO, 2015. Variance matters (in stochastic dividend discount models). Annals of Finance [Online]. 11(2), 283-295. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1614-2454. Available at: http://doi.org/10.1007/s10436-014-0257-6

BOUDREAUX, K. J. a H. W. LONG, 1979. The Weighted Average Cost of Capital as a Cutoff Rate: A Further Analysis. Financial Management [Online]. 8(2), 7-14. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1755-053X. Available at: http://doi.org/10.2307/3665342

BRICK, I. E., H. -Y. CHEN, C. -H. HSIEH a C. -F. LEE, 2015. A comparison of alternative models for estimating firm’s growth rate. Review of Quantitative Finance and Accounting [Online]. 1-25. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 0924-865X. Available at: http://doi.org/10.1007/s11156-015-0504-6

CAMPBELL, S. D., M. A. DAVIS, J. GALLIN a R. F. MARTIN, 2009. What moves housing markets: A variance decomposition of the rent–price ratio. Journal of Urban Economics [Online]. 66(2), 90-102. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 0094-1190. Available at: http://doi.org/10.1016/j.jue.2009.06.002

CASPI, I., 2015. Testing for a housing bubble at the national and regional level: the case of Israel. Empirical Economics [Online]. (246), 1-34. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1435-8921. Available at: http://doi.org/10.1007/s00181-015-1007-y

ENERGOSTAT, 2015. Energostat. [Online]. [Accessed: 2016-05-30]. Available at: http://energostat.cz/dodavky-a-spotreba.html

FOERSTER, S. R. a S. G. SAPP, 2011. Back to fundamentals: The role of expected cash flows in equity valuation. The North American Journal of Economics and Finance [Online]. 22(3), 320-343. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1062-9408. Available at: http://doi.org/10.1016/j.najef.2011.06.001

29

FULLER, R. J. a C. -C. HSIA, 1984. A Simplified Common Stock Valuation Model. Financial Analysts Journal [Online]. 40(5), 49-56. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 0015-198X. Available at: http://doi.org/10.2469/faj.v40.n5.49

GLADIŠ, D., 2005. Naučte se investovat (2. rozšířené vydání). Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1205-5.

GORDON, M. J., 1962. The investment, financing, and valuation of the corporation. American Economic Review. 52(5), 1174–1176. ISSN 0002-8282.

HEATON, J. a D. LUCAS, 2000. Stock prices and fundamentals. In: NBER Macroeconomics Annual 1999. Cambridge, Massachusetts: M I T Press, Five Cambridge Center, Cambridge, USA, 213-264.

JAIN, P. C. a J. G. ROSETT, 2006. Macroeconomic variables and the E/P ratio: Is inflation really positively associated with the E/P ratio? Review of Quantitative Finance and Accounting [Online]. 27(1), 5-26. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1573-7179. Available at: http://doi.org/10.1007/s11156-006-8540-x

JENNERGREN, L. P., 2013. Technical Note: Value Driver Formulas for Continuing Value in Firm Valuation by the Discounted Cash Flow Model. The Engineering Economist [Online]. 58(1), 59-70. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 0013-791X. Available at: http://doi.org/10.1080/0013791X.2012.729876

JUNTTILA, J. a M. KORHONEN, 2011. Utilizing financial market information in forecasting real growth, inflation and real exchange rate. International Review of Economics [Online]. 20(2), 281-301. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1059-0560. Available at: http://doi.org/10.1016/j.iref.2010.06.006

KIECHLE, D. a N. LAMPENIUS, 2012. Inflation and the Constant Growth Model: Reconciling the Literature. Abacus [Online]. 48(4), 518-538. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1467-6281. Available at: http://doi.org/10.1111/j.1467-6281.2012.00371.x

KILEY, M. T., 2004. Stock Prices and Fundamentals: A Macroeconomic Perspective. The Journal of Business [Online]. 77(4), 909-936. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1537-5374. Available at: http://doi.org/10.1086/422629

KISLINGEROVÁ, E., 2001. Oceňování podniku (2. přepracované a rozšířené vydání). Praha: C. H. Beck. ISBN 81-7179-529-1.

LEE, N. J., T. N. SESLEN a W. C. WHEATON, 2015. Do House Price Levels Anticipate Subsequent Price Changes within Metropolitan Areas? Real Estate Economics [Online]. 43(3), 782-806. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1540-6229. Available at: http://doi.org/10.1111/1540-6229.12098

LEE, W. -S., G. -H. TZENG, J. -L. GUAN, K. -T. CHIEN a J. -M. HUANG, 2009. Combined MCDM techniques for exploring stock selection based on Gordon model. Expert Systems with Applications [Online]. 36(3), 6421-6430. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 0957-4174. Available at: http://doi.org/10.1016/j.eswa.2008.07.084

LIN, K. -P., A. J. MENKVELD a Z. YANG, 2009. Chinese and world equity markets: A review of the volatilities and correlations in the first fifteen years. China Economic Review [Online]. 20(1), 29-45. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1043-951X. Available at: http://doi.org/10.1016/j.chieco.2008.11.003

30

MAKROEKONOMICKÁ PŘEDPOVĚĎ - DUBEN 2016, 2016. Ministerstvo financí České republiky. [Online]. [accessed: 2016-05-30]. Available at: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/makroekonomika/makroekonomicka-predikce/2016/makroekonomicka-predikce-duben-2016-24519

MUSÍLEK, P., 2002. Trhy cenných papírů. Vyd. 1. Praha: Ekopress. ISBN 80-86119-55-6.

NAWALKHA, S. K., J. A. DE LUCA a G. M. SOTO, 2011. Simple formulas for financial analysts for pricing zero-dividend and positive-dividend stocks. Investment Management and Financial Innovations [Online]. 8(1), 157-167. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1812-9358. Available at: http://businessperspectives.org/journals_free/imfi/2011/imfi_en_2011_01c_Nawalkha.pdf

NEZLOBIN, A., M. V. RAJAN a S. REICHELSTEIN, 2016. Structural properties of the price-to-earnings and price-to-book ratios. Review of Accounting Studies [Online]. 1-35. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1573-7136. Available at: http://doi.org/10.1007/s11142-016-9356-0

NHLEKO, A. S. a C. MUSINGWINI, 2015. Estimating cost of equity in project discount rates using the capital asset pricing model and Gordon’s wealth growth model. International Journal of Mining, Reclamation and Environment [Online]. 1-15. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1748-0949. Available at: http://doi.org/10.1080/17480930.2015.1093675

PEAKE, C. F., 2005. Equity Investments. Cfa Digest [Online]. 35(3), 47-48. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 0046-9777. Available at: http://doi.org/10.2469/dig.v35.n3.1721

REJNUŠ, O., 2014. Finanční trhy (4. aktualizované a rozšířené vydání). Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3671-6.

RUTHENBERG, D., S. PEARL a Y. LANDSKRONER, 2011. Factors affecting stock market performance with special reference to market-to-book ratio in banking-the Israeli case. Banks and Bank Systems [Online]. 6(1), 87-98. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1991-7074. Available at: http://businessperspectives.org/journals_free/bbs/2011/BBS_en_2011_01_Ruthenberg.pdf

SHANNON, P. P., R. J. GRABOWSKI a R. A. BREALEY, 2014. Discounting versus Capitalizing. Cost of Capital: Applications and Examples, Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons, Inc, 2014, 36 p. ISBN 978-0-470-47605-5.

STOWE, J. D., et al., 2002. Analysis of equity investments: valuation. Charlottesville, Va: Association for Investment Management and Research. ISBN 978-0-470-05282-2.

VESELÁ, J., 2007. Investování na kapitálových trzích. Vyd. 1. Prague: ASPI, a. s. ISBN 978-80-7357-297-6.

WONG, W. –K. a R. H. CHAN, 2004. On the estimation of cost of capital and its reliability. Quantitative Finance [Online]. 4(3), 365-372. [accessed: 2016-05-30]. ISSN 1469-7696. Available at: http://doi.org/10.1088/1469-7688/4/3/011

31

Kontaktní adresa autora:

doc. Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Ústav znalectví a oceňování, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic, e-mail: vochozka@mail.vstecb.cz

32

APPLICATION OF INPUT-OUTPUT EVALUATION METHODS IN ACADEMIC CONTROLLING

Pavel Rousek1

1 Institute of Technology and Business in České Budějovice

Abstract

The paper extends the possibilities of controlling in non-business environment. Specifically, the use of public sector methods for the analysis of tertiary education. There are applied the input-output evaluation methods in the paper. After a theoretical basis, where is defined controlling process and evaluation methods (Cost-Minimize Analysis, Cost-Benefit Analysis, Cost-Effectiveness Analysis and Cost-Utility Analysis), there are formulated sample case studies that demonstrate the possibilities of using input-output evaluation methods in academic controlling.

Keywords: Controlling, Input-output methods, Tertiary education

33

APLIKACE NÁKLADOVĚ-VÝSTUPOVÝCH HODNOTÍCÍCH METOD VE VYSOKOŠKOLSKÉM CONTROLLINGU

Pavel Rousek1

1 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt

Článek rozšiřuje možnosti využití controllingu v nepodnikatelském prostředí. Konkrétně se jedná o využití metod vytvořených pro potřeby veřejného sektoru v podmínkách terciárního vzdělávání. Metodami, k jejichž aplikaci dochází, jsou nákladově-výstupové hodnotící metody. Po teoretickém základu, kde je definován controllingový proces a hodnotící metody (analýza minimalizace nákladů, analýza nákladů a přínosů, analýza efektivnosti nákladů a analýza užitečnosti nákladů), jsou naformulovány vzorové případové studie, které ukazují možnosti užití nákladově-výstupových hodnotících metod ve vysokoškolském controllingu.

Klíčová slova: controlling, nákladově-výstupové metody, terciární vzdělávání

ÚvodControlling je v českých podmínkách mladou a rychle se rozvíjející disciplínou. Toto

tvrzení však platí pouze pro soukromý sektor. V rámci dalších sektorů ekonomiky jako jsou například veřejnosprávní úřady nebo neziskové organizace jsou controllingové činnosti prozatím opomíjeny. Impulsem k provádění controllingu v soukromém sektoru je snaha o maximalizaci zisku. Paralelním impulsem k implementaci controllingu ve veřejném a neziskovém sektoru by mohla být snaha o maximalizaci efektivnosti. Tento text formou případových studií ukazuje vhodné možnosti uplatnění.

ControllingControlling chápeme jako podpůrnou činnost, která „představuje specifickou formu práce s

informacemi, jejímž úkolem není procesy řídit, ale řídit celý podnik prostřednictvím informací o reálných procesech“ (Vochozka a kol. 2016, s. 9). Základem je neustálé porovnávání skutečnosti (skutečného stavu) s plánem (požadovaným stavem). Každá odchylka je pak hodnocena negativně, což může mít dvě hlavní příčiny:

34

1. Skutečnost nedosahuje plánovaných hodnot, což může ukazovat například na nedostatečné plnění všech parametrů plánu.

2. Skutečnost převyšuje plánované hodnoty, což může být indikátorem podhodnoceného plánu, za účelem jeho snazšího plnění.

Controllingový proces

Controlling můžeme chápat jako proces, jak uvádí Vochozka a kol. (2016, s. 10). Jedná se konkrétně o „proces sledování, rozboru, přijetí závěrů v souvislosti s odchylkami, které v řízeném procesu charakterizují rozdíl mezi záměrem a jeho realizací. Sledované odchylky můžou být z hlediska cílů nebo sledovaných kritérií řízeného procesu buď významné (vyžadují přijetí opatření), nebo bezvýznamné (nevyžadují manažerskou reakci).“

Finanční controlling

Controlling má celou řadu směrů, přičemž pro účely tohoto článku je klíčový controlling finanční. Obvyklou náplní finančního controllingu jsou metody finančního hodnocení podniku. Tyto metody však nejsou použitelné pro všechny subjekty, zejména pro veřejnosprávní instituce. Pro tyto účely je vhodnější využití metod speciálně vytvořených pro účely hodnocení ve veřejném sektoru. Mezi takové metody se řadí například nákladově-výstupové hodnotící metody.

Nákladově-výstupové hodnotící metodyNákladově-výstupové (nebo inputově-outputové) metody hodnocení jsou nejpoužívanější

ve veřejném sektoru, pro jehož analýzu také vznikly, ale své opodstatnění by mohly mít i v soukromém sektoru. Jejich hlavním principem je, že určitým způsobem porovnávají vstupy (inputy) a výstupy (outputy). Z českého pojmenování této skupiny metod vyplývá, že měřítkem vstupů je peněžní vyjádření nákladů. Podle měřítka výstupů rozlišujeme různé druhy nákladově-výstupových metod hodnocení.

Analýza minimalizace nákladů

Některé zdroje (Soukopová 2013) uvádějí, že analýza minimalizace nákladů (Cost-Minimize Analysis, CMA) neměří výstupy. Přesnější je však uvedení doplňující podmínky, že toto platí pouze při dodržení standardu, normy nebo zadávacích parametrů. Takovýmto standardem teoreticky může být i určitá úroveň výstupů (vyjádřených finančními jednotkami, množstvím nebo užitkem), čímž se CMA přibližuje k dalším nákladově-výstupovým metodám. Postup analýzy minimalizace nákladů můžeme rozčlenit do několika kroků:

Přehled všech projektů vč. nulové varianty1. Vyloučení projektů s nenaplněnými parametry. Kalkulace nákladů zbývajících projektů (vč. nulové varianty, nebyla-li vyloučena). Výběr optimálního (nejlevnějšího) projektu.

1 Nulovou variantou se myslí neprovedení žádné akce, tedy stav bez aplikace kteréhokoliv projektu a jakékoliv změny. To však nemusí znamenat nulové náklady a nulové výstupy. U některých rozhodnutí by to znamenalo pokračování v rozpracované dlouhodobé investici vč. jejích nákladů a výstupů.

35

Analýza nákladů a přínosů

Analýza nákladů a přínosů (Cost-Benefit Analysis, CBA) vyjadřuje jak vstupy, tak výstupy v peněžních jednotkách. Na straně vstupů jsou to náklady. Na straně výstupů to nejčastěji nejsou výnosy, ale peněžní ohodnocení přidané hodnoty. Klíčové je provedení následujících fází analýzy:

Přehled všech projektů vč. nulové varianty. Kalkulace přínosů výstupů jednotlivých projektů. Kalkulace nákladů jednotlivých projektů. Výpočet přínosnosti v podobě nákladů na získanou korunu (popř. výstupů na vloženou

korunu). Případně alternativní výpočet přínosnosti v podobě rozdílu přínosů a nákladů. Výběr optimálního (nejpřínosnějšího) projektu.

Analýza efektivnosti nákladů

Ekonomická teorie považuje za poměrně problematický pojem efektivnost, o čemž svědčí například množství českých synonym (efektivnost, efektivita, účinnost) a anglických ekvivalentů (efficiency, effectiveness, efficacy), které se významově drobně odlišují. Analýza efektivnosti nákladů (Cost-Efficiency Analysis, CEA) vyjadřuje výstupy kvantitativně (ve fyzických jednotkách) a hodnotícím kritériem je pak poměr nákladů na jednotku výstupu nebo výstupů na vynaloženou korunu. Obě varianty vyžadují následující posloupnost činností:

Přehled všech projektů vč. nulové varianty. Volba vhodné jednotky výstupů. Kalkulace množství výstupů jednotlivých projektů. Kalkulace nákladů jednotlivých projektů. Výpočet efektivnosti v podobě nákladů na jednotku výstupu (popř. výstupů na

vloženou korunu). Výběr optimálního (nejefektivnějšího) projektu.

Analýza užitečnosti nákladů

Analýza užitečnost nákladů (Cost-Utility Analysis, CUA) se snaží ohodnotit užitek z výstupů, přičemž ten může mít společenský nebo soukromý charakter. CUA „vznikla v souvislosti s ekonomickou analýzou zdraví a používá se především pro hodnocení veřejných projektů a programů z oblasti zdravotnictví. Vznikla jako reakce na to, jak oceňovat výstupy, které nelze či není vhodné oceňovat peněžně“ (Soukopová 2013, s. 5). Sled kroků při analýze užitečnosti nákladů je obdobný jako u jiných nákladově-výstupových metod:

Přehled všech projektů vč. nulové varianty. Kalkulace užitku jednotlivých projektů. Kalkulace nákladů jednotlivých projektů. Výpočet užitečnosti v podobě nákladů na jednotku užitku (popř. užitku na vloženou

korunu). Výběr optimálního (nejužitečnějšího) projektu.

36

Specifika vysokoškolského prostředíŘada specifik není platná jen pro vzdělání, ale i pro další veřejné statky jako například

obrana státu. Tím se zabývá například Ochrana (2006) a tyto specifičnosti zde není potřeba opakovat, protože jsou platné všeobecně pro veřejný sektor. Nákladově-výstupové hodnotící metody jsou těmto omezením do značné míry uzpůsobeny. Tento prostor je věnován potenciálním problémům v sektoru vzdělávání a speciálně terciárního vzdělávání.

Analýza minimalizace nákladů

Aplikace CMA předpokládá aplikaci určitého standardu. Vysokoškolské prostředí (stejně jako některá další) je specifické tím, že každá vysoká škola musí pro svou činnost splnit určité standardy, což je prokázáno přidělením akreditace.

Standardy si však můžeme nastavit i jinak. Nejuchopitelnější je navázání standardu na určitý kvantitativní ukazatel. Zde se nabízí například srovnání univerzit s určitým počtem studentů, srovnání univerzit s určitou mírou nezaměstnanosti absolventů, srovnání univerzit s určitým publikačním potenciálem a podobně.

Analýza nákladů a přínosů

Problémem k řešení v případě analýzy nákladů a přínosů je kvantifikace přínosů. Soukromé přínosy lze vyčíslit přírůstkem mzdy, který je způsoben vysokoškolským vzděláním. Kvantifikace společenských přínosů může být totožná, protože mzda je odrazem hodnoty pracovníka pro zaměstnavatele.

Analýza efektivnosti nákladů

Podmínkou pro analýzu efektivnosti nákladů je srovnatelnost výstupů, která v tomto případě neexistuje, vezmeme-li si za výstup vysokoškolského studenta. Studenty lze klasifikovat dle různých kritérií do mnoha skupin.

Prvním hlediskem může být studovaný obor:

Technické obory Humanitní obory Právnické obory Pedagogické obory Lékařské obory Umělecké obory Případně další (přírodovědné, policejní, vojenské apod.)

Za druhé hledisko můžeme zvolit stupeň studia:

Bakalářské studium Magisterské studium Navazující magisterské studium Doktorské studium

Prostou kombinací těchto dvou kritérií vzniknou desítky skupin studentů, které by šlo považovat za měrnou jednotku výstupu. Zde by však vyvstal problém kvantifikace vstupů.

37

Rozpočty se sledují na úroveň škol, částečně lze vysledovat úroveň fakult, ale rozpočítání režijních nákladů na úroveň stupně studia s dostatečnou úrovní přesnosti nelze.

Všichni studenti využívají učebny, jejich technické vybavení, práci technicko-hospodářských pracovníků apod. Klíčovým problémem je volba dostatečně korektní kalkulační jednice. To by bylo možné s využitím interních dat na úrovni jedné univerzity, ale pro relevantní plošné srovnání není dostatek dostupných informací.

Z uvedených důvodů je lepší porovnávat drobnější celky než celé vysoké školy. I fakulta je mnohdy příliš komplexní systém z důvodu výše popsané rozmanitosti studentů. Na úrovni katedry se problém různorodosti studentů nemusí vyřešit a vznikne nový problém s kalkulací nákladů na jednotlivé katedry.

Po překonání těchto problémů je potřeba si uvědomit, že klíčovou výhodou této metody jsou stejné jednotky na straně vstupů i výstupů. Je tudíž možné provádět absolutní porovnání (rozdílem) i relativní porovnání (podílem). Kombinací obou způsobů se významně rozšiřují interpretační možnosti.

Analýza užitečnosti nákladů

Obecný problém této metody tkví v tom, že užitek je veličinou zcela individuální a dle některých ekonomů i interpersonálně nesrovnatelnou a nesčitatelnou nebo dokonce intrapersonálně neměřitelnou2. Avšak logický a filosofický základ tomuto konceptu upřít nelze. Ačkoliv i zde existuje řada exaktních metod, jak k problému přistoupit. Český statistický úřad (2014) například zmiňuje studii Rychtaříkové o kauzalitě mezi vzděláním a nadějí na dožití. K podobným závěrům docházejí i další autority jako například OECD. Touto transformací se ovšem problém neřeší, jen dochází ke změně jeho charakteru. Přepočet stupně vzdělání na jednotky užitku se změnil v přepočet délky života na jednotky užitku.

Problematika ohodnocení vzdělání z pohledu užitku není ekonomickou teorií ještě zcela vyřešena. Nejvhodnější aktuálně užívanou metodou jsou kvalitativní dotazníková šetření. To je ovšem záležitost spadající více do sociologické oblasti.

Případové studiePřehledem všech projektů v rámci těchto případových studií je přehled českých veřejných

vysokých škol. Ke kalkulacím jsou užita data Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (dále jen MŠMT) o rozpočtech jednotlivých vysokých škol a počtech jejich studentů.

Vstupní data

Veškeré kalkulace nákladově-výstupových analýz probíhají na základě dvou charakteristik každé veřejné vysoké školy v ČR. Rozpočet, počet studentů a z toho plynoucí roční náklady na studenta uvádí tabulka č. 1.

2 Ordinalistická teorie považuje užitek za neměřitelný.

38

Tabulka 1: Nákladové a výstupové parametry veřejných vysokých škol

Název veřejné vysoké školy Rozpočet3 (v Kč) Počet studentů4 Roční nákladyna studenta (v Kč)

Univerzita Karlova (UK) 3 122 728 390 47010 66 426,90

Jihočeská univerzita (JU) 578 148 519 10565 54 723,00

Univerzita J. E. Purkyně (UJEP) 442 722 407 8701 50 881,78

Masarykova univerzita (MUNI) 2 197 487 229 32950 66 691,57

Univerzita Palackého (UPAL) 1 193 422 123 20897 57 109,73

Veterinární a farmaceutická uni. (VFU) 279 318 514 2945 94 845,00

Ostravská univerzita (OU) 512 426 315 9189 55 765,19

Univerzita Hradec Králové (UHK) 318 020 153 7200 44 169,47

Slezská univerzita (SLU) 273 456 323 5511 49 620,09

České vysoké učení technické (ČVUT) 1 587 215 733 20218 78 505,08

Vysoká škola chem.-technologická (VŠCHT) 434 519 841 4026 107 928,43

Západočeská univerzita (ZČU) 696 382 781 11526 60 418,43

Technická univerzita (TUL) 406 427 807 6618 61 412,48

Univerzita Pardubice (UPCE) 485 951 075 8366 58 086,43

Vysoké učení technické (VUT) 1 346 360 205 20741 64 912,98

Vysoká škola báňská – tech. uni. (VŠB-TU) 938 547 283 15815 59 345,39

Univerzita Tomáše Bati (UTB) 563 550 700 9427 59 780,49

Vysoká škola ekonomická (VŠE) 689 164 329 15566 44 273,69

Česká zemědělská univerzita (ČZU) 948 985 908 19172 49 498,53

Mendelova univerzita (MENDELU) 563 690 655 9669 58 298,75

Akademie múzických umění (AMU) 269 890 436 1380 195 572,78

Akademie výtvarných umění (AVU) 70 575 820 320 220 549,44

Vysoká škola uměleckoprůmyslová (UMPRUM) 106 862 338 488 218 980,20

Janáčkova akademie múz umění (JAMU) 155 324 687 746 208 210,04

Vysoká škola polytechnická (VŠPJ) 98 753 951 2269 43 523,12

Vysoká škola technická a ekonomická (VŠTE) 139 252 710 3934 35 397,23

Celkem 17 628 766 232 292578 60 253,22

Zdroj: MŠMT 2017a, MŠMT 2017b, vlastní zpracování3 Struktura rozpočtu je uvedena v příloze č. 1.4 Struktura studentů je uvedena v příloze č. 2.

39

Aplikace nákladově-výstupových metod

Podle charakteru analýzy můžeme definovat několik nulových variant:

1. Při kompletní analýze systému veřejných vysokoškolských institucí je nulovou variantou ponechání současného stavu a nezasahování do vysokoškolské soustavy a její struktury.

2. Při individuální analýze z pohledu studenta je za nulovou variantu považováno úplné střední vzdělání s maturitou, se kterým jsou následně srovnávány vyšší stupně vzdělání. Aplikace nulové varianty by znamenala ukončení vzdělávání na úrovni střední školy s maturitou.

3. Při individuální analýze z pohledu vysoké školy můžeme nulovou variantu charakterizovat jako vlastní náklady a vlastní výstupy. Dalšími variantami jsou pak náklady a výstupy jiných (konkurenčních) vysokých škol.

Ve všech případech mohou nastat dva výsledky. Vyjde-li výhodněji nulová varianta, nepřistoupíme k žádným opatřením a to nebude znamenat žádné dodatečné náklady, čímž jsou myšleny náklady na změnu:

1. Nejvýhodnější nulová varianta při kompletní analýze systému by znamenala, že vysokoškolský systém je vyhovující a není potřeba do něj zasahovat a měnit jeho strukturu.

2. Nejvýhodnější nulová varianta při individuální analýze z pohledu studenta by znamenala, že střední vzdělání s maturitou je dostatečné a výhodné, další studium by vyžadovalo neúměrně vysoké náklady.

3. Nejvýhodnější nulová varianta při individuální analýze z pohledu vysoké školy by znamenala, že vlastní systém je výhodnější než ten konkurenční.

Pokud vyjdou jako výhodnější jinak definované projekty, je identifikována klíčová odchylka, na jejímž základě je potřeba přistoupit k určitým opatřením. Při jejich implementaci je potřeba inspirace vítěznou variantou. Příkladem může být tedy úprava parametrů systému podle vzorové školy, pokračování ve studiu na optimální vysoké škole, snižování nákladů podle konkurenční vysoké školy a podobně.

Aplikace CMA

Zadání případové studie: Najít vhodnou možnost navýšení počtu vysokoškolských studentů o 15 tisíc.

Omezující podmínku splňuje osm veřejných vysokých škol a z nich nejlevnější je Vysoká škola ekonomická v Praze, jak ukazuje tabulka č. 2.

40

Tabulka 2: Nákladové a výstupové parametry vysokých škol, které splňují omezující podmínku

Název veřejné vysoké školy Rozpočet (v Kč) Počet

studentů Pořadí varianty

UK 3 122 728 390 47010 8.

MUNI 2 197 487 229 32950 7.

UPAL 1 193 422 123 20897 4.

ČVUT 1 587 215 733 20218 6.

VUT 1 346 360 205 20741 5.

VŠB-TU 938 547 283 15815 2.

VŠE 689 164 329 15566 1.

ČZU 948 985 908 19172 3.

Zdroj: MŠMT 2017a, MŠMT 2017b, vlastní zpracování

Na základě aplikace metody CMA by doporučení tohoto zadání znělo zkopírovat model VŠE u nově založené univerzity nebo zdvojnásobit kapacity VŠE se zachováním dalších parametrů (struktura studentů, studijních programů, zaměstnanců, aktiv, pasiv, financí a dalších).

Aplikace CBA

Zadání případové studie: Analyzovat přínosnost vysokoškolského vzdělání.

Podstata analýzy je obdobná z pohledu společenské i soukromé přínosnosti. V aktuálních podmínkách České republiky je vhodnější provést analýzu společenských nákladů a přínosů, protože společnost platí studentům jejich vysokoškolské vzdělání. Za náklady se tedy považují náklady na studium, přínosem je přidaná hodnota na trhu práce, která je vyjádřena navýšením mzdy. Analýza soukromých nákladů a přínosů by brala v úvahu na jedné straně školné, které by bylo tvořeno náklady na studium a ziskovou přirážkou, a na druhé straně navýšení mzdy.

Uveďme si nyní konkrétní příklad. Definujme si nulovou variantou devatenáctiletého absolventa střední školy s maturitou. Takovýto absolvent vstoupí na trh práce, kde je jeho hodnota 24584 korun měsíčně. Nyní můžeme porovnávat tuto variantu s dalšími možnostmi. Nechť existuje osm základních alternativ, při kterých se tento absolvent střední školy rozhodne studovat vysokou školu (VŠTE, UTB nebo VŠB-TU5, AVU, průměrnou vysokou školu) a to ve dvou různých typech studia (tříleté bakalářské studium, pětileté magisterské studium respektive dvouleté navazující magisterské studium). Absolvent opustí trh práce v 65 letech, kdy odchází do důchodu, zde končí i tato analýza.

V rámci vstupních dat byly nadefinovány roční náklady na studenta:

minimum (VŠTE) 35 397,23 Kč,

5 Při sudém počtu veřejných vysokých škol neexistuje jednoznačně identifikovatelný a pojmenovatelný medián. Ten je tvořen průměrem dvou vysokých škol (UTB a VŠB-TU).

41

medián (UTB, VŠB-TU) 59 562,94 Kč, průměr 60 253,22 Kč, maximum (AVU) 220 549,44 Kč.

Zbývá si tedy (v tabulce č. 3) vyčíslit společenské přínosy v podobě hodnoty na trhu práce.

Tabulka 3: Medián měsíčních mezd (v Kč, 2015)

Vzdělání Celkem Muž Žena

Střední s maturitou 24 584 27 386 22 718

Vyšší odborné a bakalářské 27 543 32 200 25 127

Vysokoškolské 34 029 39 524 30 086

Zdroj: ČSÚ 2016

Absolvent různých studií na různých univerzitách během svého života vytvoří různé hodnoty. Tyto absolventovy přínosy (a s tím spojené náklady na studium) vyčísluje tabulka č. 4. K hodnotám v rámci tabulky je potřeba dodat, že diskontování budoucích hodnot na současnou hodnotu uvažovalo totožnou diskontní sazbou s růstem nominálních mzdových sazeb.

Tabulka 4: Roční náklady a přínosy studenta/absolventa v určitém věku (v Kč)

Vzdělání 19 let 22 let 24 let 65 let Podíl vůčinulové var.

Rozdíl vůčinulové var.

Pořadívarianty

Střední s maturitou 0 885 024 1 475 040 13 570 368 1,000 0 8.

Bakalářské VŠTE(minimum) 0 -106 192 554 840 14 105 99

6 1,039 535 628 5.

Bakalářské UTB, VŠB-TU(medián) 0 -178 689 482 343 14 033 49

9 1,034 463 131 6.

Průměrné bakalářské(průměr) 0 -180 760 480 272 14 031 42

8 1,034 461 060 7.

Bakalářské AVU(maximum) 0 -661 648 -616 13 550 54

0 0,999 -19 828 9.

Magisterské VŠTE(minimum) 0 -106 192 -176 986 16 565 28

2 1,221 2 994 914 1.

Magisterské UTB, VŠB-TU(medián) 0 -178 689 -297 815 16 444 45

3 1,212 2 874 085 2.

Průměrné magisterské(průměr) 0 -180 760 -301 266 16 441 00

2 1,212 2 870 634 3.

Magisterské AVU(maximum) 0 -661 648 -1 102 747 15 639 52

1 1,152 2 069 153 4.

Zdroj: vlastní zpracování

Z dat vyplývá, že společensky nejpřínosnější je dosažení magisterského stupně vzdělání. S počítanými daty by to konkrétně bylo magisterské studium na Vysoké škole technické a

42

ekonomické v Českých Budějovicích, následováno dalšími magisterskými studii na jiných vysokých školách. Další v pořadí je většina bakalářských studií. Výjimečně ovšem nastane případ, že u bakalářského studia jsou vyšší náklady než přínosy. V uvedené tabulce je to bakalářské studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Shodou okolností právě AVU bakalářské studium neposkytuje. Na této vysoké škole je možné studovat pouze magisterský studijní program nebo navazující magisterské studium. Z ekonomického pohledu je to naprosto racionální řešení.

Dosud byl uvažován všeobecný absolvent bez bližšího určení dalších vlastností. Nyní si zvlášť proveďme analýzu absolventů mužů a absolventek žen.

Tabulka 5: Roční náklady a přínosy studenta/absolventa muže v určitém věku (v Kč)

Vzdělání 19 let 22 let 24 let 65 let Podíl vůčinulové var.

Rozdíl vůčinulové var.

Pořadívarianty

Střední s maturitou 0 985 896 1 643 160 15 117 072 1,000 0 9.

Bakalářské VŠTE(minimum) 0 -106 192 666 608 16 509

008 1,092 1 391 936 5.

Bakalářské UTB, VŠB-TU(medián) 0 -178 689 594 111 16 436

511 1,087 1 319 439 6.

Průměrné bakalářské(průměr) 0 -180 760 592 040 16 434

440 1,087 1 317 368 7.

Bakalářské AVU(maximum) 0 -661 648 111 152 15 953

552 1,055 836 480 8.

Magisterské VŠTE(minimum) 0 -106 192 -176 986 19 268

822 1,275 4 151 750 1.

Magisterské UTB, VŠB-TU(medián) 0 -178 689 -297 815 19 147

993 1,267 4 030 921 2.

Průměrné magisterské(průměr) 0 -180 760 -301 266 19 144

542 1,266 4 027 470 3.

Magisterské AVU(maximum) 0 -661 648 -1 102 747 18 343

061 1,213 3 225 989 4.

Zdroj: vlastní zpracování

Vidíme, že pořadí variant vysokoškolského vzdělání se neliší. Jedinou změnou vůči univerzální analýze je fakt, že tentokrát vyšla nulová varianta (ukončení vzdělávání po získání maturity) nejhůře. Stejně tak proporce zůstaly nezměněny, takže zvýšení hodnoty způsobené bakalářským studiem není tak markantní jako zvýšení způsobené navazujícím magisterským studiem.

Tabulka 6: Roční náklady a přínosy studentky/absolventky ženy v určitém věku (v Kč)

Vzdělání 19 let 22 let 24 let 65 let Podíl vůčinulové var.

Rozdíl vůčinulové var.

Pořadívarianty

Střední s maturitou 0 817 848 1 363 080 12 540 336 1,000 0 8.

43

Bakalářské VŠTE(minimum) 0 -106 192 496 856 12 859

340 1,025 319 004 5.

Bakalářské UTB, VŠB-TU(medián) 0 -178 689 424 359 12 786

843 1,020 246 507 6.

Průměrné bakalářské(průměr) 0 -180 760 422 288 12 784

772 1,019 244 436 7.

Bakalářské AVU(maximum) 0 -661 648 -58 600 12 303

884 0,981 -236 452 9.

Magisterské VŠTE(minimum) 0 -106 192 -176 986 14 625

326 1,166 2 084 990 1.

Magisterské UTB, VŠB-TU(medián) 0 -178 689 -297 815 14 504

497 1,157 1 964 161 2.

Průměrné magisterské(průměr) 0 -180 760 -301 266 14 501

046 1,156 1 960 710 3.

Magisterské AVU(maximum) 0 -661 648 -1 102 747 13 699

565 1,092 1 159 229 4.

Zdroj: vlastní zpracování

V případě žen je pořadí totožné jako v případě všeobecného absolventa. Existuje tedy vysokoškolské vzdělání, které nese vyšší náklady než přínosy. Doplněná data však ukazují i další fakta. Analýzou rozdílu přínosnosti vzdělávání žen a mužů vychází jednoznačný závěr. Čistě ekonomicky řečeno (bez normativních soudů, bez hodnocení z pohledu rovných příležitostí) je finančně přínosnější vzdělávání mužů, protože přínosy plynoucí z této investice jsou vyšší, než je tomu u vzdělávání žen.

Aplikace CEA

Zadání případové studie: Porovnat efektivnost fungování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích s nejbližší konkurencí.

Přímou a srovnatelnou konkurencí je v tomto případě druhá neuniverzitní veřejná vysoká škola v republice, kterou je Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Obě školy jsou dvěma nejmladšími veřejnými vysokými školami v ČR a v minulosti měly i srovnatelnou velikost a srovnatelné akreditované obory.

Tabulka 7: Nákladové a výstupové parametry vysokých škol, které si bezprostředně konkurují

Název veřejné vysoké školy Rozpočet (v Kč) Počet studentů

Roční nákladyna studenta (v

Kč)Pořadí varianty

VŠPJ 98 753 951 2269 43 523,12 2.

VŠTE 139 252 710 3934 35 397,23 1.

Zdroj: MŠMT 2017a, MŠMT 2017b, vlastní zpracování

Provedenou analýzou v tabulce č. 7 vychází, že VŠTE má asi o 19 % nižší jednotkové náklady na studenta než VŠPJ a je tudíž o 19 % efektivnější. To je paradoxně příznivá informace pro obě instituce. Českobudějovická Technika tím má potvrzenou správnost

44

nastavené strategie, zatímco jihlavská Polytechnika se může inspirovat správnými řešeními své konkurentky.

ZávěrV příspěvku se ukázalo, že celá skupina nákladově-výstupových hodnotících metod není

příliš vhodná pro plošnou komparaci vysokých škol a univerzit. Avšak její použitelnost ve vysokoškolském prostředí roste, pokud se sestoupí z makroúrovně na mikroúroveň a požadavkem bude hodnocení konkrétních zadání jako například individuální porovnání. Právě individuální komparací je možné nalézat odchylky, což je jeden z cílů controllingu.

Každá analýza by měla být prováděna za určitým účelem. Primárně musí subjekt sledovat nějaký cíl a k hledání cest k cíli pak využít vhodnou analýzu. Příklady vhodného užití nákladově-výstupových metod jsou následující.

Analýza minimalizace nákladů je vhodná tam, kde existuje nějaký požadavek s přesně definovanými parametry. Pro realizaci zmiňovaného požadavku se hledá nejlevnější možné řešení. Ve vysokoškolském prostředí by to mohlo být například zmiňované navýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných osob (se specifikací například směrem k technickým oborům), zintenzivnění publikačních výstupů, zvýšení schopnosti čerpat dotační tituly apod.

Analýzu nákladů a přínosů lze s úspěchem použít u finančních kalkulací existujících či potenciálních řešení. CBA je jakousi obdobou výpočtů rentability v ziskovém sektoru. Umožňuje tedy rozdělit činnosti na nežádoucí (nerentabilní), které nemá smysl rozvíjet, a žádoucí (rentabilní), ty pak hierarchicky uspořádat podle přínosnosti. Příklady užití jsou tedy porovnání ekonomické výhodnosti různých studií pro budoucího studenta, definování nepřínosných studijních oborů a podobně.

Analýza efektivnosti nákladů umožňuje rozpočítat vynaložené prostředky na jednotku výstupu. Užít se tedy může v případě, kdy chceme najít levnější variantu pro vzdělávání absolventů, publikaci odborných článků, registraci patentů a tak dále. Vše uvedené je nenahraditelné vodítko pro srovnání škol, fakult či kateder s konkurencí.

ReferenceČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014. Délku našeho života určuje vzdělání. Statistika&My

[online]. 4(07-08) [cit. 2017-01-09]. ISSN 1804-7149. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2014/07/delku-naseho-zivota-urcuje-vzdelani/

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2016. Medián měsíčních mezd (v Kč). [online]. Praha: ČSÚ. [cit. 2017 01 10]. Dostupnéz:https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup objekt&z=G&f=GRAFICKY_OBJEKT&katalog=30852&pvo=MZD10&c=v3~8__RP2015

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČESKÉ REPUBLIKY, 2017a. Rozpis rozpočtu vysokých škol na rok 2016. [online]. Praha: MŠMT. [cit. 2017-01-08]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/rozpis-rozpoctu-vysokych-skol-na-rok-2016

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČESKÉ REPUBLIKY, 2017b. Data o studentech, poprvé zapsaných a absolventech vysokých škol. [online].

45

Praha: MŠMT. [cit. 2017-01-07]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/data-o-studentech-poprve-zapsanych-a-absolventech-vysokych

OCHRANA F. 2006. Výkonnostní audit a použití metody CMA a CUA pro hodnocení výdajových aktivit a služeb v podmínkách rezortu MO ČR. Vojenské rozhledy [online]. 15(3) [cit. 2017 01 09]. ISSN 2336 2995. Dostupné z: http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/vykonnostni-audit-a-pouziti-metody-cma-a-cua-pro-hodnoceni-vydajovych-aktivit-a-sluzeb-v-podminkach-rezortu-mo-cr

SOUKOPOVÁ J., 2013. Nákladově-výstupové metody hodnocení (CMA, CEA, CUA). Brno: MUNI. 8 s. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1456/jaro2013/MPV_VZVP/um/33148301/Studijni_text_nakladove_vystupove_metody_CMA_CEA_CUA.pdf

VOCHOZKA M., M. PSÁRSKA, V. STEHEL, 2016. Controlling. České Budějovice: VŠTE, 190 s. ISBN 978-80-7468-100-4.

Kontaktní údaje autora:

Ing. Pavel Rousek Ph.D., Ústav znalectví a oceňování, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, Česká republika, e-mail: rousek@mail.vstecb.cz

46

Přílohy

Příloha 1 – Rozpočty veřejných vysokých škol pro rok 2016

Název veřejné vysoké školy A+K C F, U3V F, SSP I J U D CelkemUniverzita Karlova 2 744 224 390 278 370 000 4 005 000 10 257 000 201 040 000 13 764 000 103 891 000 45 547 000 3 122 728 390Jihočeská univerzita 476 066 519 32 580 000 749 000 1 332 000 30 888 000 7 413 000 24 360 000 4 760 000 578 148 519Univerzita J. E. Purkyně 379 647 407 8 460 000 944 000 1 066 000 26 893 000 176 000 17 280 000 8 256 000 442 722 407Masarykova univerzita 1 751 875 229 159 750 000 1 579 000 15 050 000 120 366 000 24 439 000 86 238 000 38 190 000 2 197 487 229Univerzita Palackého 977 458 123 69 660 000 764 000 4 571 000 61 207 000 8 499 000 52 515 000 18 748 000 1 193 422 123Veterinární a farmaceutická uni. 242 476 514 11 340 000 124 000 0 13 113 000 0 9 958 000 2 307 000 279 318 514Ostravská univerzita 430 630 315 19 260 000 970 000 1 611 000 28 209 000 1 164 000 20 018 000 10 564 000 512 426 315Univerzita Hradec Králové 265 347 153 9 540 000 295 000 879 000 20 557 000 405 000 15 239 000 5 758 000 318 020 153Slezská univerzita 237 535 323 4 590 000 738 000 633 000 15 406 000 4 194 000 7 457 000 2 903 000 273 456 323České vysoké učení technické 1 328 156 733 86 220 000 1 285 000 1 809 000 83 314 000 17 215 000 58 995 000 10 221 000 1 587 215 733Vysoká škola chem.-technologická 353 060 841 41 490 000 541 000 0 21 521 000 1 659 000 12 868 000 3 380 000 434 519 841Západočeská univerzita 577 881 781 29 250 000 1 256 000 1 693 000 39 343 000 8 410 000 29 824 000 8 725 000 696 382 781Technická univerzita 339 331 807 17 370 000 820 000 1 237 000 23 833 000 2 985 000 14 591 000 6 260 000 406 427 807Univerzita Pardubice 405 344 075 19 530 000 291 000 1 788 000 25 555 000 4 536 000 22 783 000 6 124 000 485 951 075Vysoké učení technické 1 078 880 205 85 320 000 1 071 000 2 753 000 67 292 000 14 807 000 74 196 000 22 041 000 1 346 360 205Vysoká škola báňská - TU 789 972 283 46 170 000 413 000 1 058 000 53 637 000 4 404 000 34 798 000 8 095 000 938 547 283Univerzita Tomáše Bati 491 141 700 16 740 000 537 000 814 000 28 040 000 3 402 000 17 755 000 5 121 000 563 550 700Vysoká škola ekonomická 559 427 329 21 510 000 1 777 000 886 000 47 746 000 5 451 000 40 300 000 12 067 000 689 164 329Česká zemědělská univerzita 784 126 908 49 500 000 2 057 000 1 805 000 52 828 000 4 544 000 40 797 000 13 328 000 948 985 908Mendelova univerzita 458 211 655 28 710 000 1 126 000 749 000 30 575 000 6 944 000 29 787 000 7 588 000 563 690 655Akademie múzických umění 243 274 436 5 490 000 0 0 14 734 000 0 2 700 000 3 692 000 269 890 436Akademie výtvarných umění 64 434 820 1 620 000 0 0 3 101 000 82 000 902 000 436 000 70 575 820Vysoká škola uměleckoprůmyslová 97 930 338 1 890 000 0 0 4 488 000 0 1 355 000 1 199 000 106 862 338Janáčkova akademie múz umění 139 714 687 2 430 000 109 000 777 000 7 568 000 0 2 414 000 2 312 000 155 324 687Vysoká škola polytechnická 86 276 951 0 549 000 0 5 928 000 504 000 4 298 000 1 198 000 98 753 951Vysoká škola techn. a ekonomická 123 595 710 0 0 532 000 7 818 000 365 000 5 762 000 1 180 000 139 252 710Celkem 15 426 023 232 1 046 790 000 22 000 000 51 300 000 1 035 000 000 135 362 000 731 081 000 250 000 000 17 628 766 232

Zdroj: MŠMT 2017a

47

Příloha 2 – Počty studentů veřejných vysokých škol v roce 2015

Vysoká škola / fakulta PrezenčníCelkem P Bc. P Mgr. P NMgr.6 P Ph.D. Distanční

Celkem D Bc. D Mgr. D NMgr. D Ph.D. Celkem

Univerzita Karlova v Praze 38128 13530 14451 7279 3188 9173 3183 247 1686 4083 47010Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 7781 5561 222 1560 447 2830 1993 72 639 130 10565Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 5941 4260 213 1337 138 2781 2096 279 315 96 8701Masarykova univerzita 26541 12796 6219 6106 1844 6908 3373 234 2005 1325 32950Univerzita Palackého v Olomouci 16359 8186 3764 3470 1036 4660 2504 305 1226 633 20897Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 2792 341 2220 99 140 158 50 0 0 108 2945Ostravská univerzita v Ostravě 6838 4367 733 1494 258 2381 1562 127 556 139 9189Univerzita Hradec Králové 4933 3325 533 977 118 2293 1538 124 524 107 7200Slezská univerzita v Opavě 3312 2471 2 771 69 2210 1585 0 520 108 5511České vysoké učení technické v Praze 18172 12044 0 5066 1073 2080 736 0 468 879 20218Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 3514 2179 0 919 467 519 136 0 38 345 4026Západočeská univerzita v Plzni 9636 6203 1087 2016 398 1913 1069 195 352 297 11526Technická univerzita v Liberci 5075 3554 144 1147 255 1555 943 145 363 105 6618Univerzita Pardubice 6935 5200 0 1495 244 1434 808 0 364 262 8366Vysoké učení technické v Brně 18473 12070 0 5479 949 2312 666 0 804 842 20741Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava 10826 7041 0 3254 532 5032 2700 0 1569 768 15815Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 5585 4135 0 1235 216 3864 2353 0 1304 212 9427Vysoká škola ekonomická v Praze 14412 8106 1 6077 248 1166 397 0 442 327 15566Česká zemědělská univerzita v Praze 13639 9026 0 4052 568 5585 3019 0 2388 185 19172Mendelova univerzita v Brně 8458 5780 0 2342 340 1243 778 0 322 148 9669Akademie múzických umění v Praze 1303 648 69 492 98 77 27 0 11 39 1380Akademie výtvarných umění v Praze 310 0 292 0 18 10 0 0 0 10 320Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze 486 216 59 190 21 2 0 0 0 2 488Janáčkova akademie múzických umění v Brně 652 377 81 164 31 96 48 11 5 32 746Vysoká škola polytechnická Jihlava 1480 1480 0 0 0 790 766 0 24 0 2269Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 2249 2206 0 43 0 1688 1545 0 144 0 3934

Celkem 232449 134430 30068 56837 12680 62530 33774 1735 16038 11159 292578Zdroj: MŠMT2017b

6 Navazující magisterské studium48

RIGHT TO BUILD ACCORDING TO THE NEW CIVIL CODE

Stanislav Bílek1

1 Department of Management, Institute of Technology and Business, Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic

Abstract

With effect from 1 January 2014, it became part of national law institute of the right building. The aim of this paper is to firstly brief legal interpretation of this new institute for the use of grammar, logic and teleological interpretation methods, and further define the conditions for use of the building rights in practice and draw attention to some errors in the application of the law building. The result of research by a submission to practice their own working draft model agreement for the establishment of a building right.

Keywords: code civil, easement, right to build, agreement on the establishment of right to build

PRÁVO STAVBY PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

Stanislav Bílek1

1 Katedra managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 517/1, 370 01 České Budějovice, Česká republika

Abstrakt

S účinností od 1. ledna 2014 se stal součástí vnitrostátního právního řádu institut práva stavby. Cílem tohoto příspěvku je provést v prvé řadě stručný právní výklad k tomuto novému institutu za použití gramatických, logických a teleologických metod interpretace, a dále vymezit předpoklady pro využití práva stavby v praxi a upozornit na některé chyby při aplikaci práva stavby. Výsledkem výzkumu autorů je předložení pro účely praxe vlastního pracovního návrhu vzorové smlouvy o zřízení práva stavby.

Klíčová slova: občanský zákoník, věcná práva k věci cizí, právo stavby, smlouva o zřízení práva stavby

Úvod

Definice práva stavby

Právo stavby je upraveno v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v ustanoveních §1240 až §1256. Obnovení tohoto institutu souvisí s právní zásadou, na které je postaveno rekodifikované soukromé právo od 1. 1. 2014, a to „superficies solo cedit“ (povrch ustupuje půdě ve významu stavba je součástí pozemku). Stavbu coby součást pozemku definuje občanský zákoník v ust. §506 a násl. zejména jako stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech (Česko, 2012). Předmětem práva stavby tedy může být stavba v takto definovaném slova smyslu. K tomu je třeba mimo jiné připomenout, že podzemní stavby se samostatným

účelovým určením jsou samostatnými věcmi nemovitými, a dále že inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku.

V případě práva stavby se jedná o věcné právo k věci cizí, které je definováno tak, že pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu (Česko, 2012). Může se jednat o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou. Zákon pak výslovně prohlašuje právo stavby za věc nemovitou v právním slova smyslu se všemi důsledky z toho plynoucími. Stavba jako taková je pak považována za součást této nemovité věci, podléhá však rovněž ustanovením občanského zákoníku o nemovité věci, ačkoliv jí v pravém slova smyslu není.

Právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání (Svejkovský aj., 2012).

Smyslem tohoto staronového institutu je tedy vytvořit legislativní rámec pro zřizování staveb na pozemku třetí osoby. Využití práva stavby s ohledem na charakter jeho dočasnosti však bude připadat v úvahu jen v některých situacích, zejména pak u staveb s kratší životností a u staveb průmyslového či obchodního určení (Eliáš, 2012). Institut naopak nebude lze doporučit tam, kde možno očekávat trvalý charakter stavby nebo na druhou stranu v situacích, kdy životnost stavby bude v řádech roku nebo několika let.

Vznik práva stavby

Právo stavby se nabývá: 1. smlouvou, 2. vydržením, anebo 3. rozhodnutím orgánu veřejné moci. Právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do katastru nemovitostí (Česko, 2012).

Základním rysem práva stavby je jeho dočasnost., když nesmí být zřízeno na více než 99 let.

Trvání práva stavby lze prodloužit se souhlasem osob, pro které jsou na pozemku zapsána zatížení v pořadí za právem stavby, nelze však překročit zákonné maximální omezení doby trvání práva stavby, jinak by taková dohoda byla neplatná.

Právo stavby lze zřídit jako bezúplatné nebo za úplatu. Úplata může být sjednána pevnou částkou nebo ve formě opětujících se dávek (stavební plat). Nelze vyloučit kombinaci těchto forem úplaty v jedné smlouvě, zejména pak může být stanovena různě pro jednotlivá období trvání smlouvy (do zřízení stavby a po dobu provozování hotové stavby).

Právní poměry z práva stavby

Co do stavby vyhovující právu stavby má stavebník stejná práva jako vlastník; pokud se jedná o jiné užívání pozemku zatíženého právem stavby, má stejná práva jako poživatel, ledaže je ujednáno něco jiného (Česko, 2012).

Smluvní strany mohou ujednat závazek provést stavbu do určité doby. Základní povinností stavebníka je udržovat stavbu v dobrém stavu, neujednají-li si strany jinak.

Z podstaty práva stavby jako nemovité věci v právním slova smyslu plyne, že jej lze převést i zatížit. Ve smlouvě si však vlastník pozemku může vyhradit souhlas k zatížení práva stavby, pokud se taková výhrada zapíše do veřejného seznamu.

51

Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby (Česko, 2012).

Není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu. Náhrada činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby, ledaže si strany ujednají jinak (Eliáš aj. 2012).

Zřídit stavbu na cizím pozemku ze samozřejmě i za použití jiných právních institutů, když občanský zákoník ani stavební předpisy tyto jiné formy nezapovídají. Právo stavby, jak bylo výše naznačeno, bude praktické pouze v určitých vymezených případech. I za účinnosti nového občanského zákoníku lze tedy využít institutů služebností (věcných břemen), práva nájmu, pachtu či výpůjčky, provedení stavby podle smlouvy o dílo, podle smlouvy o smlouvě budoucí nebo nepojmenované smlouvy, z nichž bude stavebníkovi plynout právo zřídit stavbu na pozemku jiné osoby. Při umístění stavby na cizím pozemku na základě práva stavby se stavba stává součástí práva stavby, při umístění na základě služebnosti se stavba stane součástí pozemku. Služebnosti jsou ovšem zásadně nepřevoditelné s výjimkou prostoru pod povrchem pozemku, kdy podle ust. §1265 občanského zákoníku lze zřídit užívací věcná práva jako zcizitelná a dědičná.

Za výhodu zřízení práva stavby lze považovat jeho věcně právní povahu a z ní plynoucí větší míru právní jistoty a stability v právních vztazích. I pro financování stavby za použití úvěru a nutnosti zřídit zástavní právo ve prospěch financujícího subjektu bude právo stavby představovat vítaný právní institut.

MetodikaAutoři příspěvku za pomoci základních právních interpretačních metod, zejména pak za

použití výkladu gramatického, logického a teleologického, vytvoří vlastní pracovní návrh smlouvy o zřízení práva stavby a v rámci následující diskuze pak podrobí tento institut srovnání s ostatními právními instituty, jež umožňují zřízení stavby na cizím pozemku.

VýsledkyAutoři předkládají k diskuzi následující pracovní vzor smlouvy o zřízení práva stavby.

52

Smlouva o zřízení práva stavby (uzavřená ve smyslu § 1240 a násl. Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) mezi smluvními stranami:

1) vlastník

a

2) stavebníkčlánek I

Úvodní ustanovení

Vlastník má ve svém výlučném vlastnictví nemovitost- pozemek parc. č. ………, druh pozemku ………., zaspaný v katastru nemovitostí na LV č. …….., v katastrálním území ………., u Katastrálního úřadu pro ……………….., Katastrální pracoviště …………….. (dále jen „pozemek “).

článek II

Předmět smlouvy

Předmětem této smlouvy je zřízení práva stavby na pozemku ve prospěch stavebníka. Právo stavby na základě této smlouvy dle vůle smluvních stran zatěžuje pozemek vlastníka ve prospěch stavebníka mít na a pod povrchem části pozemku specifikovaného v odst. 2. tohoto článku smlouvy, stavbu výrobní a logistické haly (dále jen „stavba“). Stavba je blíže specifikována v projektové dokumentaci, která tvoří přílohu a nedílnou součást této smlouvy. Součástí identifikace stavby je především určení jejího účelu, velikostí, stavebně technickým provedení a dalších jejích podstatných znaků.

Pozemek se podle této smlouvy zatěžuje věcným právem stavby v části o výměře ……… m2, vyznačené jako parc. č. ……….. v geometrickém plánu ………………………., který vyhotovila společnost ………………………, a který je nedílnou součástí této smlouvy.

článek. III

Doba trvání práva stavby, úplata

Právo stavby podle této smlouvy se zřizuje jako dočasné, a to na dobu ……… let od dne účinnosti této smlouvy. Trvání práva stavby lze prodloužit písemným dodatkem k této smlouvě podepsaný oběma smluvními stranami a se souhlasem osob, pro které jsou na pozemku zapsána zatížení v pořadí za právem stavby.

Článek IV

Úplata za zřízení práva stavby

53

Právo stavby podle této smlouvy se zřizuje za úplatu za podmínek dále uvedených v  tomto článku smlouvy.

Smluvní strany se dohodly na následujících podmínkách úplaty:

výše úplaty za dobu od účinnosti této smlouvy do právní moci kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí na stavbu činí ……… Kč/m2/měsíc, tj. ……… Kč/měsíc, která je splatná vždy do ……dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem……2016

jednorázová výše úplaty za zbývající dobu trvání této smlouvy bude stanovena znaleckým posudkem znalce…………….., který bude vyhotoven na základě zadání vlastníka, když výše této úplaty bude odpovídat ocenění práva stavby podle této smlouvy. Stavebník je povinen zaplatit tuto část úplaty na základě výzvy vlastníka ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení stavebníkovi, a ve výši, kterou stanoví znalce ve znaleckém posudku. Znalecký posudek zašle vlastník stavebníkovi spolu s výzvou k zaplacení úplaty

všechny úplaty podle tohoto článku smlouvy budou stavebníkem hrazeny na účet vlastníka č.ú……….., vedený u…………..

v případě prodlení stavebníka se zaplacením jakékoliv úplaty nebo části úplaty podle této smlouvy je vlastník oprávněn uplatnit vůči stavebníkovi bez ohledu na zavinění stavebníka smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý, aniž by byly dotčeny nároky na náhradu škody

článek V

Ostatní ujednání smluvních stran

Co do stavby vyhovující právu stavby má stavebník stejná práva jako vlastník; pokud se jedná o jiné užívání pozemku zatíženého právem stavby, má stejná práva jako poživatel

Stavebník je povinen udržovat stavbu v dobrém stavu na vlastní náklady a odpovědnost. Stavebník je povinen v souvislosti s realizací stavby a jejím následným provozem chránit zájmy a práva vlastníka pokud jde o pozemek, chovat se k pozemku s řádnou péčí, nepoškozovat ho, a dodržovat všechna opatření předcházející škodám na ní, včetně škod ekologických, je povinen při provádění i provozování stavby dbát právních a jiných předpisů v oblasti bezpečnosti, podle stavebního zákona, zákona o odpadech, hygienických a bezpečnostních předpisů, plnit pokyny orgánů veřejné moci a platit poplatky a úhrady, pokud budou v souvislosti s výstavbou nebo provozováním stavby stanoveny.

Právo stavby lze převést i zatížit pouze z předchozím písemným souhlasem vlastníka. Toto omezení dispozičního práva bude součástí zápisu v katastru nemovitostí.

54

Právo stavby přechází na dědice i na jiného všeobecného právního nástupce.

Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník má předkupní právo k právu stavby.

Stavebník není oprávněn měnit povahu nebo účel užívání stavby. Stavebník není oprávněn realizovat stavbu odchylně od projektové dokumentace, která je přílohou této smlouvy, bez předchozího písemného souhlasu vlastníka. Stavebník je povinen provést stavbu nejpozději do………………

Stavebník není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu měnit stavbu či provádět na ní přístavby, vestavby, nástavby apod.

Stavebník je povinen doručit vlastníkovi bez zbytečného odkladu příslušné stavební povolení s doložkou právní moci, příp. jiné rozhodnutí nebo opatření opravňující stavbu provést. Stavebník je povinen při umísťování, provádění a užívání stavby dodržovat veškerá vyjádření a stanoviska vlastníka vydaná v souvislosti s povolením stavby. Stavebník je povinen dále doručit vlastníkovi příslušný kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí s doložkou právní moci.

V případě jakéhokoliv jednotlivého porušení povinnosti stavebníkem stanovené v  této smlouvě, je vlastník oprávněn od této smlouvy písemně odstoupit a žádat o vrácení v původní stav před uzavřením smlouvy, a to v přiměřené lhůtě. Vedle toho je oprávněn požadovat náhradu újmy a smluvní pokutu ve výši…..,-Kč za každé jednotlivé porušení této smlouvy stavebníkem, která je splatná ihned a bez ohledu na zavinění.

Kromě odstoupení od smlouvy platí, že smlouva nemůže být po dobu jejího trvání vypovězena ani jednou ze smluvních stran. Smlouva zaniká uplynutím doby jejího trvání s  tím, že smluvní strany se dohodly, že vlastník pozemku nehradí stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu.

článek VI

Závěrečná ujednání

Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti po jejím podpisu smluvními stranami. Nedílnou součástí této smlouvy je geometrický plán č…… a projektová dokumentace ke stavbě.

55

Právo stavby se zapisuje do katastru nemovitostí s  tím, že smluvní strany podají společný návrh na vklad a jsou povinny si navzájem poskytovat veškerou součinnost v řízení o povolení zápisu práva stavby podle této smlouvy. Poplatek za vklad hradí stavebník.

Daň z nabytí nemovitých věcí spojenou se zřízením práva stavby uhradí stavebník.

Tato smlouva je vyhotovena v …. originálních stejnopisech, z nichž každá ze smluvních stran obdrží jedno vyhotovení a jedno vyhotovení slouží pro účely zápisu práva stavby do katastru nemovitostí a jedno vyhotovení pro účely stavebního řízení.

Smluvní strany prohlašují, že tuto smlouvu uzavřely dle své pravé a svobodné vůle, vážně a určitě, a na důkaz toho připojují své podpisy.

Tato smlouva může být měněna pouze formou písemných dodatků, podepsaných smluvními stranami.

V …………………….. dne ……………

vlastník: stavebník:

………………………………. ………………………………….

DiskuseAutory předestřený návrh smlouvy představuje jedno z řešení staveb na cizím pozemku.

Z analýzy právní úpravy lze zřídit stavbu na cizím pozemku i za použití jiných právních institutů, než je právo stavby, když občanský zákoník ani stavební předpisy tyto jiné formy nezapovídají. Právo stavby, jak bylo výše naznačeno, bude praktické pouze v určitých vymezených případech. I za účinnosti nového občanského zákoníku lze tedy využít institutů služebností (věcných břemen), práva nájmu, pachtu či výpůjčky, provedení stavby podle smlouvy o dílo, podle smlouvy o smlouvě budoucí nebo nepojmenované smlouvy, z nichž bude stavebníkovi plynout právo zřídit stavbu na pozemku jiné osoby. Při umístění stavby na cizím pozemku na základě práva stavby se stavba stává součástí práva stavby, při umístění na základě služebnosti se stavba stane součástí pozemku. Služebnosti jsou ovšem zásadně nepřevoditelné s výjimkou prostoru pod povrchem pozemku, kdy podle ust. §1265 občanského zákoníku lze zřídit užívací věcná práva jako zcizitelná a dědičná.

Za výhodu zřízení práva stavby lze považovat jeho věcně právní povahu a z ní plynoucí větší míru právní jistoty a stability v právních vztazích. I pro financování stavby za použití úvěru a nutnosti zřídit zástavní právo ve prospěch financujícího subjektu bude právo stavby představovat vítaný právní institut. Autoři upozorňují dále na některé chybné aplikace práva

56

stavby v praxi, resp. podávají stručný přehled některých vybraných výkladových problémů spojených s tímto institutem.

Ačkoliv občanský zákoník výslovně nedefinuje podstatné náležitosti smlouvy o zřízení práva stavby, autoři především zdůrazňují, že k naplnění požadavku určitosti právního jednání bude zapotřebí, aby v takové smlouvě byla stavba definována minimálně svým účelem, velikostí a stavebně technickým provedením, případně uvedením dalších jejích podstatných znaků. Samozřejmě lze jen doporučit přiložení stavební dokumentace, je-li již v okamžiku uzavírání smlouvy vyhotovena. Jde-li o stavbu již existující, je její vymezení jednodušší.

Podstatnou náležitostí smlouvy bude bezesporu též určení pozemku, pozemků nebo jejich částí, na nichž je právo stavby zřizováno (Achour a Pelikán, 2014). Za další podstatnou náležitost autoři uvádějí určení délky trvání práva stavby a určení úplaty, je-li právo sjednáno jako úplatné (Němcová a Lörincová, 2013).

Dále autoři upozorňují na to, že právo stavby lze zřídit jen ve prospěch staveb v soukromoprávním slova smyslu (Melzer aj., 2014), a to těch, které mohou být součásti pozemku podle občanského zákoníku. Právo stavby bývá v praxi nesprávně zřizováno pro stavby inženýrských sítí, komunikací, pro stavby, kterými je pouze úpravami pozemku (terénní úpravy).

Pokud se již na zatěžovaném pozemku stavba nachází, měla by smlouva vyřešit, zda se právo stavby (zde půjde například o otázky přístaveb a nadstaveb) týká jen nově zřizované stavby nebo i stavby, která se již na pozemku nachází. Rovněž bylo nutno považovat podle názoru autorů tohoto příspěvku za neplatné ujednání, pokud by se právo stavby zřizovalo pouze pro část stavby.

Právo stavby dále musí odpovídat rozumné potřebě stavby a jejího provozování ve vztahu k pozemku. Pokud by právo stavby svým nepřiměřeným rozsahem tyto potřeby přesahovalo.

Právo stavby by nemělo být zřizováno pro stavbu, která je pouhou stavební úpravou již existující stavby.

ZávěrCílem tohoto příspěvku bylo podat základní přehled a výklad základních ustanovení

občanského zákoníku ohledně nového právního institutu práva stavby a především předestřít k odborné diskuzi pracovní návrh smlouvy o zřízení práva stavby, který byl koncipován na základě požadavků praxe.

ReferenceČESKO, 2012. Zákon č. 89 ze dne 3. února 2012, občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s. 1026 - 1368. ISSN 1211-1244.

ELIÁŠ, K., et al, 2012, Nový občanský zákoník- s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit. ISBN 978-80-7208-922-2.

SVEJKOVSKÝ, J., et al, 2012, Nový občanský zákoník – Srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Praha: C. H. Beck. ISBN 978-80-7400-423-0.

57

MELZER, F., et al, 2014, Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419 – § 654. Praha: Leges. ISBN: 978-80-7502-003-1.

ELIÁŠ, K., 2012, Právo stavby. Obchodněprávní revue. 4 (10), str. 277. ISSN 1213-5313

ACHOUR, G., PELIKÁN, M., 2014. Právo stavby podle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie. (12), str. 37 - 43. ISSN 1210-6348

NĚMCOVÁ, M., LÖRINCOVÁ, R., 2013. Stavby a pozemky podle nového občanského zákoníku. Právní rádce. (3), str. 10 – 13. ISSN 1213-7693

Kontaktní adresa autora:

Mgr. Stanislav Bílek, Katedra managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 517/1, 370 01 České Budějovice, Česká republika, email: stanislav.bilek@mail.vstecb.cz

58